Rusko jako první stát na světě minulý týden oficiálně uznalo nezávislost dvou gruzínských separatistických oblastí Jižní Osetie a Abcházie, což vyvolalo ostrou kritiku nejen na Západě. Gruzínský prezident Michail Saakašvili krátce nato obvinil Moskvu, že chce silou měnit hranice v Evropě, a Tbilisi přerušilo diplomatické styky s Ruskem. Finišovala též horečná diplomatická jednání směřující k mimořádném summitu EU v Bruselu 1. září. Z nich však vysvitlo, že se „sedmadvacítka“ na jakýchkoli sankcích proti Rusku asi neshodne. Korunu slovním přestřelkám mezi Ruskem a zbytkem světa pak nasadil minulý čtvrtek ruský premiér Vladimir Putin, když pronesl, že konflikt v Gruzii vyprovokovaly Spojené státy americké. Prý proto, aby v listopadových amerických prezidentských volbách pomohly jednomu ze dvou kandidátů.
„Nejde o to, že by americká strana nedokázala v tomto zločinném jednání gruzínskému vedení zabránit. Americká strana ve skutečnosti vyzbrojovala a cvičila gruzínskou armádu,“ prohlásil Putin. „Proč… hledat složité kompromisní řešení v mírovém procesu? Je přece jednodušší vyzbrojit jednu stranu a pobídnout ji k tomu, aby zabíjela své protivníky. A práce je hotová,“ dodal. Slova ruského exprezidenta důrazně odmítl Bílý dům. „Naznačovat, že Spojené státy americké něco takového zorganizovaly kvůli politickému kandidátovi - to nezní nijak rozumně,“ řekla jeho mluvčí Dana Perinová. „Tato tvrzení jsou v první řadě zjevně nepravdivá, zní to ale i tak, že jeho (Putinovi) odborníci na obranu, kteří něčemu takovému věří, mu opravdu špatně radí,“ dodala.
Putin takto nečekaně reagoval poté, co gruzínská ministryně zahraničí Eka Tkešelašviliová na jednání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) obvinila Rusko a Osety z etnických čistek vůči Gruzínům žijícím v Jižní Osetii. Ruský velvyslanec v OBSE Anvar Asimov naopak z etnických čistek obvinil Tbilisi.
Kreml tentýž den utržil i nečekanou vážnou ránu od svých spojenců z Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán totiž v souvislosti se situací v Gruzii odsoudily použití síly a vyzvaly k respektování územní celistvosti každé země. Znepokojení nad ruským postupem vůči Gruzii vyjádřila poprvé samostatně také Čína prostřednictvím svého ministerstva zahraničí. Naopak Bělorusko dalo najevo, že s ruským postupem v Gruzii souhlasí a že zvažuje brzké uznání Abcházie a Jižní Osetie. Zatím je ale Lukašenkův režim v podpoře ruských aktivit osamocen.
Jednotná linie proti Rusku, přinejmenším v názoru na uvalení sankcí vůči Moskvě, se však zatím také nerýsuje. O tom, zda a případně jak potrestat Rusko za jeho postup v otázce Gruzie, bude unie jednat 1. září na mimořádném summitu v Bruselu. Vyhlídky na to, že by se členské státy unie shodly na nějakých konkrétních protiopatřeních, jsou však stále mizivější.
Paříž na rozdíl například od Británie totiž zastává vůči Rusku poněkud smířlivější postoj a francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner minulý čtvrtek po jednání s českým šéfem diplomacie Karlem Schwarzenbergem v podstatě vyloučil, že by Francie o potrestání Rusů formou sankcí stála. I USA zatím tvrdily, že spekulace o případném potrestání Ruska jsou předčasné. Bude mít tedy rusko-gruzínský konflikt nějakou mezinárodní dohru? (Více k rusko-gruzínském konfliku na str. 18 a 78.)
