Kapitola LXXXI
Joke and no joke * Vyšachovaný Bush * Tálibán v Polsku * Nicotný kufřík
Joke and no joke
Při jedné televizní anketě začátkem devadesátých let se lidem ulice položila otázka, jak se jmenoval křestním jménem filozof Engels. Jedna z odpovědí zněla: Marx Engels. Podobnou úroveň vzdělanosti předvedli novináři zpravodajského kanálu CNN, když oznámili, že prezident George W. Bush se v Praze setká s českým premiérem Klausem Topolánkem. Chybu udělali i lidé, kteří připravovali Bushův projev na konferenci Demokracie a bezpečnost, místo Klaus, mu napsali Ilves. Tak se jmenuje estonský prezident. Ale je to jedno, protože Klaus tam stejně nebyl.
Jinak byl projev Bushe dobrý. „Zněl jako Reagan. No joke,“ řekl autorovi Palubního deníku Mike Dlouhý, partner americké právní firmy White & Case.
Vyšachovaný Bush
Starobylá moudrost praví, že existují-li dva naprosto protichůdné názory, je nutno (a možno) najít hledisko, z něhož platí oba. Prezident Bush by rád ochránil Ameriku a alespoň část Evropy proti nepřátelským raketám z Íránu a Severní Koreje. Chce za tím účelem umístit radar ve střední Evropě. Nepředpokládá přitom, že by Ameriku ohrožovaly rakety z Ruska, protože proti němu (oficiálně) skoro nic nemá a s Vladimirem Putinem si tyká. Přesto by však radar stál tak, že by na Rusko viděl. To by se asi nelíbilo nikomu a je docela pochopitelné, že ani Putinovi, který Bushe a jeho čím dál srandovnější spojence na oplátku docela efektivně štengroval.
Až budoucnost ukáže, zda a jak byl další vývoj urychlen či ovlivněn zpěvem dementní radarové hymny ministryně a trampa odněkud z centra Evropy a bez vkusu!? Mohl ji Putin slyšet a na základě toho se rozhodnout zachránit důstojnost středoevropské civilizace a ukončit toto trápení až sebehanění?
Již několik málo dnů poté se dostal celý radarový diskurz do zcela jiných dimenzí. Putin si brilantně načasoval protinávrh a přednesl ho na fóru zemí G8. Bush musel na tuto iniciativu ihned zareagovat, takže se v přípravě odpovědi dostal do časové tísně a nemohl nabídku kvalifikovaně odmítnout. Je však sporné, zda lze tento návrh - při zachování původní americké argumentace - vůbec odmítnout!
V Ázerbájdžánu umístěný radar by byl schopen vidět rakety směřující nejen na část, ale i na celou Evropu - a přitom by neviděl na Rusko. To prý Bushe ani ve snu nenapadlo, koukat do Ruska, takže by mu to nemělo vadit, a Putin by byl také spokojen. Možná by v Americe mohli místo kovbojek a počítačových stříleček začít preferovat starobylé umění hry v šachy. Vyplatilo by se to. Putinova krásná kombinace je jistě nejlepší reklamou.
Tálibán v Polsku?
Není pravda, že by polský ministr školství a lídr Ligy polských rodin Roman Giertych zakázal školákům něco číst. Pouze usoudil, že literární „potížisté“ nejsou pro mladou mysl tím pravým ořechovým a vyřadil je ze seznamu povinné četby. Morální a existenciální dilemata Goethova a Dostojevského, nebo ten depresivní Kafka, či dokonce nihilismus podivného Witolda Gombrowicze, to skutečně neučiní Poláka tím pravým Polákem, domnívá se Giertych. Díla sepsaná pěkným jazykem a vychovávající k vlastenectví a národní hrdosti jako třeba Kaplanská léta papeže od Pawla Zuchniewicze to je jiné kafe! Vzdělání doplní romány Sienkiewicze a jakéhosi Dobraczyńského, který je polskou katolickou pravicí protěžován stejně jako v době těsně po válce. A to již nemluvíme o prospěšnosti četby životopisů svatých, častých půstů, tvrdého lůžka a askeze. A když něco neštymuje, tak se to holt trošku upraví.
Platónova sexuální orientace je podezřelá stejně jako u nablblé televizní seriálové postavičky zvané Tinky-Winky (v Platónově době ovšem ještě nebyly kabelky, tudíž se to nedalo tak snadno poznat), proto Giertych pro jistotu Obranu Sókratovu připsal Aristotelovi. Giertychův seznam nejen pobouřil polonisty, ale v úsilí vrátit Polsko do Evropy dokonce spojil Lecha Walesu s Aleksandrem Kwasniewským!
Ne všichni ale žehrají na excentrické chování ministra školství. Paradoxů v reklamě znalí majitelé krakovského knihkupectví Omega dali do výlohy pouze autory z „indexu“ - a kšefty prý jen kvetou! Doufejme, že na rozdíl od pšenky polských tálibánců.
Nicotný kufřík
Jihoafričtí právníci, kteří se na Radovana Krejčíře slétli jak vosy na bonbon, zřejmě nejsou moc spokojeni s rychlostí džusování jeho účtů a rozhodli se mu pustit pořádně žilou. Poseděl si chvíli v cele a získal velmi dobrou motivaci dát leccos za procházku na čerstvém luftu! Měl tedy mnoho důvodů se praštit přes kapsu a promazat justiční a související soukolí. Nebudeme však asi daleko od pravdy, když se budeme dohadovat, že použitá technologie, jak se dostal z basy, měla kořeny v onom v Brně na chvíli ztraceném kufříku onoho státnězastupitelského paškrta.
Jak prohlásila nejvyšší státní zástupkyně, byly tam „jen“ materiály, týkající se postupu státního zastupitelství v této vydávací kauze. To znamená, že z oněch materiálů bylo přinejmenším zřejmé, s jakým počítáním lhůt, a tudíž s jakými termíny česká strana pracuje, jaké jsou její znalosti jihoafrických procesních postupů a zvyklostí, a co je české straně dosud zahaleno tajemstvím. Pro laika nicotný kufřík, pro odborníka docela terno. Zápach, linoucí se opakovaně z Nejvyššího státního zastupitelství, nejde paní nejvyšší příliš k figuře. Už je nejvyšší čas dát státnímu zastupitelství novou, módě ani politikům nepodléhající fazonu!
