Návrh umístit radarovou stanici v Ázerbájdžánu dává strategický smysl
Na začátku června byl v německém letovisku Heiligendammu podroben skutečné zkoušce stěžejní bod strategické bezpečnostní politiky amerického prezidenta George W. Bushe. Na summitu G8 totiž ruský prezident Vladimir Putin navrhl, aby společný americko-ruský protiraketový štít nebyl umístěn v České republice a v Polsku, ale na již existující radarové stanici v Ázerbájdžánu. Bushe nabídka ruského vůdce zaskočila a kamera zachytila jeho zmatený výraz. Putinova nabídka je nejen brilantním taktickým manévrem, ale i návrhem, nad nímž je třeba se vážně zamyslet.
Plán spočívá ve využití existujícího radarového zařízení instalovaného bývalou sovětskou vládou v ázerbájdžánské Gabale. Ruská armáda toto zařízení stále používá v rámci speciální dohody s Ázerbájdžánem. Podle Putinovy nabídky by měl gabalský radar podléhat společné kontrole armád USA a Ruska.
Země u Kaspického moře.
Ázerbájdžán byl součástí Sovětského svazu a jeho hranice s Íránem je dlouhá 432 kilometrů. Leží u Kaspického moře, má bohatá ropná naleziště a nezávislost získal v roce 1991, uprostřed politických nepokojů v Náhorním Karabachu spojených s násilím. Žije v něm 8,4 milionu obyvatel a rozlohou je o něco větší než Rakousko. Hlavním městem je Baku a mluví se tam azersky a rusky. Převládajícím náboženstvím je islám. Příjem na hlavu činí 1240 dolarů (pro srovnání, v USA 44 200 dolarů). Na začátku 20. století těžil Ázerbájdžán téměř polovinu světové produkce ropy. Má sice obrovské zásoby plynu, ale stále ho dováží z Ruska.
Alternativní zdroj pro Evropu.
Mezi Ruskem a Ázerbájdžánem vzniklo napětí kvůli cenám a přímým dodávkám energetických surovin na Západ. Ázerbájdžán se pro Evropu stává jejich alternativním zdrojem - je třetím největším producentem ropy bývalého Sovětského svazu. V loňském roce své plynovody a ropovody otevřel, čímž Rusko zaskočil.
V roce 2001 se Ázerbájdžán stal členem Rady Evropy. V roce 2003 převzal Ilcham Alijev od svého otce Gejdara prezidentskou funkci. Vládní kruhy, často obviňované z korupce a podvodů ve volbách, balancují mezi zeměpisnými strategickými zájmy Ruska a Západu v tomto regionu.
Konflikt v Náhorním Karabachu.
Po rozpadu Sovětského svazu se Arméni, kteří tvoří většinu obyvatel Náhorního Karabachu, chtěli odtrhnout od Ázerbájdžánu. Důsledkem byla válka. Arméni z Náhorního Karabachu převzali díky vojenské a materiální podpoře z Arménie kontrolu nad touto oblastí a okolním územím. V roce 1994 bylo podepsáno příměří. Zhruba jedna sedmina ázerbájdžánského území zůstává okupována a 800 tisíc uprchlíků žije mimo území státu. Konflikt dosud představuje nevyřešený politický problém, kterému se na mezinárodní scéně věnuje malá pozornost. Pro Západ však má vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu prvořadý význam, protože je předpokladem stability na jižním Kavkazu a má rozhodující vliv na rozvoj energetických zdrojů Ázerbájdžánu.
Štít je pro Čechy dobrý.
Vzpomínám si na loňské setkání s náměstkem předsedy české vlády Alexandrem Vondrou, který byl v té době jmenován ministrem zahraničí. Zeptal se mě, co si myslím o protiraketovém štítu. Saša je starý washingtonský mazák - byl velvyslancem ČR ve Spojených státech za prezidenta Václava Havla a za komunistického režimu mladým disidentem. Sdělil jsem mu, že tuto koncepci podporuji, ale domnívám se, že Spojené státy neudělaly dobře, když neinformovaly spojence - odhlédneme-li od Ruska. Také jsem mu řekl, že by tento štít měl být umístěn v Rumunsku. Věnoval mi jeden ze svých potutelných úsměvů, jimiž je pověstný, a zeptal se mě, co bych dělal, kdyby v roce 2008 ve volbách zvítězili demokraté. Odvětil jsem mu, že učinil odvážný odhad, ke kterému nemám co dodat. Opět se potutelně pousmál. Slíbil jsem mu, že budu podporovat umístění tohoto systému v České republice, protože jsem ctitelem této země a jejích zájmů. Nemyslím si však, že je to nejlepší strategické rozhodnutí. Pro Čechy je však štít dobrý ekonomicky i geopoliticky.
Chybná prezidentova kalkulace.
Sašo, na svém slibu trvám, ale návrh Ázerbájdžánu je dobrý, protože jeho součástí je i Rusko. Shodneme se na tom, že je to podstatné. Umísťuje totiž štít do oblasti, která je významná pro boj v srdci islamistů a terorismu, a přináší novou dynamiku do vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem, jež jsou důležité a vážně se zhoršily. Nejdůležitější však je, že dává strategicky smysl.
Když jsem nedávno mluvil ve Washingtonu s penzionovaným redaktorem agentury UPI Martinem Walkerem a Yoseffem Bodanskym z kongresové skupiny pro terorismus a vedení války nekonvenčními zbraněmi, dostali jsme se samozřejmě i na téma Putinova návrhu. Poznamenali jsme, že to byl právě Bush, kdo odstoupil od sovětsko-americké smlouvy o omezení protiraketové obrany. Další prezidentova chyba - tato otevřela ekonomicky i bezpečnostně dveře mnohem agresivnějšímu vyjadřování Rusů.
A byl to Walker, kdo prohlásil: „Prezident uštědřil Bushovi políček.“ Což opravdu učinil.
