Očekávané se stalo skutkem. Miroslav Grégr dosedl na uprázdněné místo místopředsedy vlády po Pavlu Mertlíkovi. Posun od hledání racionální hospodářské politiky k návratu na pozice klientelismu známého z podání ODS byl dokonán. Příznačné pro toto pojetí vlády je hned první rozhodnutí, které Grégr prosadil ještě dříve, než bude jmenován do dalšího úřadu.
Zrušení soutěží na výběr poradců pro privatizaci Nové huti a zejména Unipetrolu (viz str. 21) potvrzuje obavy, které v ekonomické veřejnosti vyvolal Mertlíkův odchod.
U Nové huti je rozhodnutí vlády celkem pochopitelné. Čerstvá studie o restrukturalizaci (viz str. 16) může zásadním způsobem změnit situaci v celém odvětví, a tím padají i parametry soutěže.
Jiná hra se hraje v případě Unipetrolu. Ten pod tlakem ministerstva průmyslu a obchodu v posledních letech polyká další podniky české chemie, víceméně bez ohledu na budoucí hodnotu firmy. Pod jeho křídly se shromažďují problémové společnosti typu AliaChem, Paramo či Spolana. Jeho privatizace bude velmi obtížná, vyžádá si patrně značné státní záruky a výnos bude vzhledem k tomu nevalný.
Argument, proč najednou není třeba poradců, je více než úsměvný. Prý hrozí soudní spory protahující privatizaci. Když pomineme skutečnost, že privatizaci oddálil především Miroslav Grégr, který ještě loni odmítal prodávat chemii, energetiku i plynárenství dříve než v roce 2002 a neplnil příslušná vládní usnesení, vyjde nám pozoruhodné vysvětlení. Vláda a Fond národního majetku nejsou schopny zorganizovat korektní soutěž, jejíž výsledky by účastníci přijali bez soudních žalob. Zdůvodnění předložené vládě pak líčí přední světové investiční banky jako vyděračské hyeny, které nemají na práci nic jiného než soudně zpochybňovat osvícená rozhodnutí Grégrovy náměstkyně Milady Vlasákové a jejích moudrých poradců.
Jsme patrně u cíle. Nový místopředseda vlády ví nejlépe co, za kolik a komu prodat. Drazí zahraniční experti prý jenom berou peníze za nic. Co jim stát zaplatí, o to se sníží výnos. Grégr zkrátka podle přesvědčení kabinetu umí prodávat lépe než J P Morgan, Goldman Sachs či Merrill Lynch a podobní vykořisťovatelé chudých středoevropských vlád. Proč tedy vyhazovat peníze? To by bylo, aby to Děčínský orel nezvládl. Vždyť jde jen o výnos a transparentnost prodejů. Podobnost s dávnými výroky Václava Klause na adresu zahraničních privatizačních poradců je patrně zcela náhodná.
Co bude následovat, je celkem zřejmé. Každá soutěž může být napadnuta, a tak bude lépe žádné nepořádat. Pokud to půjde, tak ani soutěže na samotnou privatizaci. Prodávat se bude přímo. Místopředseda vlády to zařídí. Investorům přijde přípis: Obálky se všimným odevzdávejte na vrátnici! Plus příslušná adresa. Bude to nejspíše někde Na Františku.
To je ale hodně klikatá cesta do Evropy, na jejímž bezchybném projetí chtěla založit budoucí volební úspěch vládní sociální demokracie.
Grégrova bilance je jednoznačná. Jeho nezvládnutí restrukturalizace černouhelného hornictví hrozí v okamžiku vstupu do Evropské unie uzavřením dolů. Hnědouhelné doly budou patrně ze stejného důvodu uzavřeny ještě dříve. Hutě mají sice nyní z velké části racionální plán od zahraniční poradenské firmy, jak to ale dopadne při
schopnostech ministra průmyslu, je ve hvězdách. V podnicích s poměrně úspěšně prováděnou revitalizací se ze strany jím řízeného ministerstva opakovaně objevují pokusy vyměnit management, který má prokazatelné výsledky. Hlavně že roste průmyslová výroba. Ze statistických dat lze sice vysledovat, že je to zásadně závislé na vývoji poptávky v Německu, ale to nevadí. Těrazky je Grégr místopředsedou. Jen vzniká pochybnost, zda je skutečně Děčínským orlem. Nad Labem totiž krouží spíše rackové. Mají pořád hlad a chechtají se těm, co je krmí.
