Při zahlcení vstupními informacemi funguje jenom vizuální zkratka Představa, že by se snad nějaký volič třeba v Praze mohl zorientovat v nabídce jednatřiceti kandidátek na úrovni města plus dalších formací ve větších městských částech, je zcela iluzorní. Ještě heroičtější je předpoklad, že by snad někdo mohl číst jejich programy. To zvládnete tak na úrovni čtyř soupeřících týmů, což je případ městské části, v níž žije autor jako jeden z 2100 oprávněných voličů. Tam lze s trochou rozvahy učinit informovanou volbu. Jinde to bude sázka na několik základních, snadněji sdělitelných informací, podle nichž se řídíme v situaci, kdy je vstupních dat příliš. Třeba v hypermarketu.
Nejdřív sáhneme po značce, kterou lze jednoduše identifi kovat. Klasické politické strany prohospodařily značnou část kapitálu a „stranický brand“ má jen omezenou hodnotu. Tohle obzvlášť platí pro ODS, takže není divu, že v Praze staví na stranickém skorodisidentovi Bohuslavu Svobodovi, který je na tom reputačně lépe než jeho partaj. TOP 09 zase musí logicky sázet na „Karla“ s primátorem Hudečkem a… doufat. Vládní strany a hnutí si pomáhají různě, klasickým chvatem je zvýšení mezd státních zaměstnanců v předstihu již od listopadu s podprahovým sdělením, volte nás i na komunálu. Hnutí ANO je nejen ve vládě, která přidává, ale má i nejpopulárnější tvář v podobě Andreje Babiše. Spolu s jeho tváří se na billboardech veze i většina kandidátů, které málokdo zná a „značka“ hnutí ANO nikomu takřka nic neřekne. Poradci na kampaně evidentně zapracovali. Uvidíme, zda sázka na dvojportrét a odpověď, že jakýkoli problém tenhle tandem „prostě vyřeší“, vyjde. Můžete se smát, že slogany jsou prostoduché, ale každý ekonom, aspoň trochu seznámený s rozhodováním v podmínkách nezpracovatelného informačního šumu, bude pravděpodobně souhlasit s tím, že kampaň byla postavena v podstatě jediným možným způsobem.
Homo sapiens holt přijímá většinu informací očima, a když je těch vstupů příliš, vybírá si ty, které pro něj mají nějakou relevanci. Číst programy v tomhle množství není racionální možnost, mnohem jednodušší je vytvořit si nějakou asociaci s poznatelným obličejem. Tuhle kartu hrají všichni, kteří ji mohou hrát. Zda nebudou voliči litovat, když na tuhle taktiku skočí, je úplně jiná věc.
Suverénně nejdál tyhle optické signály dotáhla ona dáma, která se na billboardu u nejfrekventovanější silnice v zemi prezentuje v negližé a pro hnutí ANO probourává podlahu suterénu demokratické politické kampaně.
Uzavřeme to raději nadsázkou. Jakého sdělení by se nám dostalo, kdyby evoluce chtěla, abychom informace procesovali čichem? Že by pak politici rozesílali podle pohlaví voliče diferencovaný, feromony nacucaný vatový tampon? Program nemám, ale voním? Určitě by to bylo přirozenější.
Suverénně nejdál optické signály dotáhla ona dáma, která se na billboardu prezentuje v negližé a pro hnutí ANO probourává podlahu suterénu demokratické politické kampaně.
O autorovi| MILOSLAV ZÁMEČNÍK zamecnik@mf.cz