Dělat byznys s policisty a justicí je možné, ale není to jednoduché, míní advokáti
Krátce poté, co byl realitní obchodník Miloš Červenka 5. května propuštěn po téměř dvou měsících z pankrácké vazební věznice, naznačil v rozhovoru pro týdeník EURO, že pobyt za mřížemi mu „zařídili“ lidé, kteří nepřejí jeho byznysu. „Vazba je v této zemi komoditou, s níž se normálně obchoduje,“ prohlásil před svědky. Nikoho nejmenoval. Dnes už je v této věci daleko opatrnější. Když byl s odstupem času vyzván, aby svou tezi o kšeftování justice s lidskou svobodou rozvedl, nechtěl na toto téma vůbec hovořit. Jeho mediální poradce Daniel Častvaj řekl, že „pan Červenka trochu vychladl, prvotní emoce vyprchaly, nerad by se k tomu teď vyjadřoval, aby si tím ještě více neuškodil“.
Přesto jde o zajímavý námět k přemýšlení. Červenka - realitní spekulant obviněný v korupční kauze biolíh, těšící se nevalné pověsti - nabízí laické veřejnosti trochu jiný úhel pohledu na trestní stíhání movitých podnikatelů, které bylo v masovějším měřítku odstartováno na konci devadesátých let sociálnědemokratickou akcí „čisté ruce“. Jsou všichni obvinění skutečně zločinci? Nehrozí, že by institut vazby, jehož využití je striktně vymezeno trestním řádem, byl komerčně zneužíván? Pro každého byznysmena má jeho osobní svoboda cenu v řádu desítek milionů korun, úměrně jeho příjmům, stejně tak ale jiný podnikatel může být ochoten zaplatit vysokou částku jen za to, aby svého konkurenta veřejně zkompromitoval, kriminalizoval. Stačí přece finančně motivovat vyšetřovatele, státního zástupce a soudce, aby se případ pohnul tím správným směrem.
Přátelé si pomáhají.
Ostatně, mnohdy to vlastně nic nestojí. Týdeník EURO nedávno například uvedl, že šéf divize společnosti ČEZ Petr Vobořil byl na základě anonymního trestního oznámení nařčen z „insider tradingu“, zneužívání informací v obchodním styku. Říci něco takového o manažerovi firmy, jejíž akcie jsou nejvýznamnějším titulem domácího kapitálového trhu, je srovnatelné s nařčením premiéra z pedofilie. Onen „udavač“ tvrdil, že Vobořil vynáší informace ve prospěch finanční skupiny J&T (EURO 25/2006). Přestože nebyly předloženy žádné důkazy - kromě toho, že sami šéfové J&T a Vobořil potvrdili své pracovní kontakty –, státní zastupitelství takovýto podnět nemůže hodit do koše, musí prošetřit všechny skutečnosti, které zjistí. A na Vobořilovi ulpěl stín podezření… Kriminalizace ze strany konkurence by nebyla ničím neobvyklým. „Je například celkem běžné, když nějaký advokát osloví svého známého policistu a předloží mu materiály svědčící proti konkurentovi jeho klienta. Zároveň mu doporučí, jakým způsobem by se tím mohli po policejní linii zabývat. Je to v zásadě velmi levná a efektivní záležitost,“ říká pražský advokát, který v této souvislosti nechce být jmenován. „Stejně tak je poměrně časté, že se v nějaké kauze advokát obrací na jiného kolegu advokáta, o němž třeba ví, že jeho manželka pracuje na státním zastupitelství, a mohl by tedy přes ní nějak pomoci. Samozřejmě i vazbu lze teoreticky pro někoho zařídit, nemyslím si ale, že by to byl frekventovaný jev. Tady určitě nestačí jen nějaká přímluva, pro vazbu musí existovat i objektivní důvody, jinak si to nikdo na triko nevezme,“ dodává advokát.
Neuplatil, dostal nakládačku.
Za situace, kdy je celý policejní a justiční systém vystaven enormnímu finančnímu ataku šedé ekonomiky, je logické, že čas od času korupčnímu tlaku musí někdo podlehnout. Záleží jen na síle osobnosti. Známý obhájce Josef Lžičař, který má za sebou dlouhou řadu trestních kauz, nepopírá, že někteří podnikatelé skutečně mají představu o vazbě jako o určitém typu zboží, za něž lze zaplatit a z něhož se lze také vykoupit. „Pokud mám informace i od svých kolegů, pak především někteří cizinci z postkomunistických zemí – Rusové, Ukrajinci, Vietnamci a další - se snaží zjišťovat, za jakých finančních podmínek by se zájmu orgánů činných v trestním řízení zbavili,“ říká. Vzpomíná na jeden případ, který zná z doslechu, kdy se před lety rodina ruskojazyčného podnikatele pokusila velmi vysokou částkou uplatit jistého soudce s přezdívkou Ubytovatel, aby jejich příbuzný nemusel do kriminálu. Ovšem zmíněný muž v taláru vše nahlásil a za mříže nakonec museli i korupčníci. Vybavuje si také jinou kauzu, kdy jeden obhájce vzal od rodiny svého klienta peníze na úplatek pro soudce, ale ve skutečnosti si veškerou hotovost ponechal, nikoho se korumpovat ani nepokusil, přičemž tajně doufal, že soud rozhodne v jejich prospěch i bez peněžní motivace. Ono to však nedopadlo, rodina se dozvěděla pravdu a vychytralý právník byl rád, že si před rozlíceným příbuzenstvem zachránil život. Josef Lžičař přidává historku ze své vlastní praxe: „Zastupoval jsem kdysi jednoho člověka, který se dostal do vazby z podnětu svého obchodního partnera, přestože sám byl v roli poškozeného. Stalo se to tak, že onomu partnerovi, majiteli nějaké stavební firmy, můj klient svěřil asi 4,5 milionu korun na vybudování restaurace. On však tyto peníze zpronevěřil, použil je k úplně jiným účelům, sám to dokonce přiznal. Ovšem na toho podvedeného podal trestní oznámení, že prý jej vydírá a vyhrožuje mu zabitím. Podezřelé bylo, jak rychle se můj klient dostal do vazby. Strávil tam nakonec celých čtrnáct měsíců, než se vše vysvětlilo a trestní stíhání bylo zastaveno.“ Přes všechny tyto příhody si ani Josef Lžičař nemyslí, že by bylo snadné někomu pomoci do vazby či se naopak z vazby vykoupit. Nepopírá, že k tomu může docházet, ale spíše jen ojediněle. “Návrh na uvalení vazby dává soudu dozorující státní zástupce, který tak obvykle činí po konzultaci s vyšetřovatelem. Když se o vazbě rozhoduje mimo pracovní dobu, záleží hodně na tom, který soudce má zrovna službu. Jen on posuzuje, zda existují vazební důvody,“ uvádí Lžičař (vazební důvody viz box). Zařídit propuštění z vazby je ještě těžší. Bylo by třeba zkorumpovat - dle situace - dva až pět lidí. „O propuštění z vazby rozhoduje jeden soudce, přičemž ale státní zástupce má možnost podat stížnost. Když ji podá, rozhoduje o ní tříčlenný senát. Není to prostě tak, že by stačilo uplatit jediného člověka, aby někdo dosáhl svého. Musela by nastat taková konstelace, že by všichni lidé, kteří o vazbě rozhodují, byli korumpovatelní, což není příliš pravděpodobné,“ teoretizuje Lžičař.
Za třicet milionů tě zbavím policajtů.
Podnikatel Červenka letos 10. března, nedlouho po svém zatčení, do protokolu poměrně obšírně popsal, co všechno předcházelo událostem z předchozího dne, kdy dal ve své kanceláři půl milionu korun olomouckému lobbistovi Františku Vybíralovi jako odměnu za třístránkový materiál, jenž o Červenkových obchodních aktivitách sesbírala policie. Už v listopadu 2005 se prý k němu začaly trousit zprávy o tom, že je vytvořena jakási politická objednávka na jeho zadržení. „Tyto zvěsti postupně sílily a někdy v prosinci loňského roku se objevily informace, že údajně existuje jakýsi seznam významnějších podnikatelů, kteří mají být zadrženi či obviněni. Zároveň se objevovaly informace o tom, že mediálního tlaku proti mé osobě využívají političtí představitelé hlavního města i některé konkurenční firmy. Postupně jsem si začal uvědomovat, že vzniká reálná hrozba pro mou osobu, rodinu i mé podnikání,“ uvedl Červenka do policejního protokolu na pražském pracovišti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Obrátil se prý na něj zmíněný Vybíral a nabídl pomoc, přičemž uváděl, že disponuje informacemi o plánovaném Červenkově zadržení, obvinění a vzetí do vazby. „Vyhrožoval, že k mému zadržení má dojít v nejbližší době, ale že je schopen díky svým vynikajícím kontaktům tomu zabránit a průběh vyšetřování zásadním způsobem ovlivnit. Za tyto své služby požadoval stále rostoucí částky, nejprve pět, poté deset a potom dokonce 30 milionů korun,“ uváděl Červenka, který se cítí být obětí policejní provokace. Můžeme věřit, že Červenka mluví pravdu a že Vybíral, muž s pověstí mluvky, který měl sám značné finanční problémy, disponoval takovým vlivem? „Nelze si nalhávat, že mezi policisty, státními zástupci a soudci korupce a klientelismus neexistuje, když se s těmito jevy setkáváme v celé společnosti. Pan Červenka by tím neměl být překvapen. Jistě ví nejlépe, jak to třeba chodilo na státním Pozemkovém fondu, od něhož získal svůj obrovský majetek. Ovšem ovlivnit uvalení vazby by určitě nebylo nijak jednoduché,“ soudí po vzoru kolegy Lžičaře i advokát Václav Sládek. Červenka má mezi podnikateli a pražskými politiky řadu nepřátel - nemají jej rádi buď proto, že jej kvůli nedobré osobní zkušenosti nepovažují za seriózního podnikatele, anebo že stojí v cestě jejich vlastním podnikatelským záměrům. Nebylo by divu, kdyby si některý z nich s ním chtěl vyřídit účty. Přesto ani v tomto případě neexistují důkazy, že vazba byla uvalena na základě nějaké komerční objednávky. Policie měla v poledních měsících řadu důvodů se o Červenku zajímat – nejen kvůli jeho aktivitám v Pozemkovém fondu, ale i kvůli vztahům se zavražděným bossem podsvětí Františkem Mrázkem. „Myslím si, že je vysoce nepravděpodobné, aby si někdo koupil vazbu pro Červenku. On neustále rozvíjí své teorie spiknutí a nikdy si nepřizná, že platí pravidlo, kdo s čím zachází, tím také schází. Je to zvláštní typ člověka, který dělal velmi nestandardní obchody, a proto skončil tak, jak skončil,“ říká nejmenovaný pražský byznysmen, který Červenku velmi dobře zná. Tvrdí také, že Červenkovo veřejné protikorupční vystupování se vůbec nekryje s jeho skutky.
Postrach Vysočiny.
Pravdou je, že řada majitelů firem a manažerů se již setkala s neoprávněnou kriminalizací své činnosti. Týdeník EURO v minulosti například opakovaně informoval o velmi podivné práci jihlavského policejního komisaře Jiřího Pospíšila, „Katányho z Vysočiny“, který postupně obvinil manažery místních firem ICOM, Motorpal a Kostelecké uzeniny ze závažné hospodářské kriminality, přičemž vyšetřování vedl velmi nestandardním způsobem (EURO 17, 19, 30/2004). Jeho „pochybení“ v případu šéfa společnosti ICOM transport Zdeňka Kratochvíla nakonec připustilo i samo policejní prezídium. Na počátku tohoto případu byl obchodní spor firem PSJ holding a ICOM o majetek společnosti Zemědělské stavby, kde byly obě firmy akcionáři. Jak připomíná Kratochvílův advokát Jaroslav Širmer, kauza obsahuje mnoho pikantností: „Vyšetřovatel Pospíšil se nejdříve osobně ucházel o zaměstnání v obou konkurenčních skupinách – prvně ve firmě ICOM stavební, poté v PSJ. Pár týdnů poté, co nebyl přijat, obvinil Zdeňka Kratochvíla a v rámci trestního řízení se jej snažil přimět, aby ve prospěch konkurenční PSJ holding učinil různé obchodně-právní úkony, v opačném případě že mu hrozí vazba. Navrhované smlouvy nebyly uzavřeny a v listopadu 1998 byla na pana Kratochvíla skutečně vazba uvalena. Po uzavření mimosoudní dohody se Zemědělskými stavbami a s jejich majoritním akcionářem, firmou PSJ holding, byl z vazby propuštěn,“ rekapituluje advokát Širmer, přičemž ještě dodává, že Kratochvílovo trestní oznámení na PSJ vyšetřoval Pospíšilův kolega, přičemž toto trestní oznámení nikdy nebylo řádně vyšetřeno. V kauze firmy Motorpal obvinil Pospíšil všechny členy představenstva a dozorčí rady podniku ze zneužití informací v obchodním styku za to, že prodali část akcií podniku za tehdy aktuální cenu na burze. Major Pospíšil totiž došel k závěru, že cena měla být vyšší. Až po šesti letech soud uznal, že žádný trestný čin spáchán nebyl. Obvinění z tunelování však mělo za následek nejen morální újmu manažerů, statisícové náklady na právní zastupování, ale i znejistění dodavatelů a odběratelů Motorpalu. To se samozřejmě negativně projevilo v ekonomice podniku. Tyto škody nikdo nevyčíslí.
Regionální mafie.
Ve všech těchto případech jde o to, že lidé, kteří by měli dbát na dodržování zákona, jen pragmaticky využívají společenské objednávky volající po potírání „rychlozbohatlíků“ a pod pohrůžkou kriminálu hledají cesty ke svému vlastnímu prospěchu. Dalo by se to nazvat vymáháním výpalného (racketeeringem) v uniformě a taláru. Advokát Václav Sládek si myslí, že k vytváření mafiánského podhoubí výrazně přispívá současný trend směřující k decentralizaci vyšetřování závažné hospodářské kriminality. Policisté, státní zástupci a soudci vytvářejí bratrstva s místní politickou a ekonomickou elitou. V takové atmosféře je téměř nemožné řádně vyšetřovat regionální korupční skandály. I někteří policisté se týdeníku EURO v minulých týdnech svěřili, jak tvrdě narazili, když se například začali zajímat o nestandardní aktivity některých starostů. Než došli z radnice do své kanceláře, už je volal jejich nadřízený a ptal se, co to vyšetřování má znamenat. Všechno už věděl od starosty. V takové atmosféře se nelze divit, že některé policejní složky opouští až třetina policistů, nejde zdaleka jen o peníze. Necítí ve svých šéfech oporu. „Dnes je situace taková, že i v řadě menších měst se budují pobočky krajských soudů - Tábor, Pardubice, Liberec, Karlovy Vary. Na jedné ulici se proto mohou dennodenně potkávat místní vyšetřující policista s místním státním zástupcem, odvolacím zástupcem, místním soudcem i odvolacím soudcem. Spolu chodí do jedné hospody a tam všechno vyřeší. Takto se vytvářejí mafie. Za první republiky se důsledně dbalo na to, aby členění justice bylo jiné než členění státní správy. Bylo to právě proto, aby justice byla na veřejné správě nezávislá. My však jdeme cestou, kdy kopírujeme územněsprávní členění,“ obává se neblahých dopadů advokát Václav Sládek.
Uzunoglu – výkladní skříň přehmatů.
O stavu české policie a justice může svědčit i skutečnost, že Cenu Františka Kriegla, kterou Nadace Charty 77 každoročně uděluje za občanskou statečnost, dostal letos kurdský lékař, publicista a podnikatel Yekta Uzunoglu. Ten byl v Česku stíhán za to, že se údajně podílel na mučení svých dvou krajanů. Zastavení stíhání v roce 2003 Uzunoglu odmítl a dodnes se domáhá očištění svého jména. Trestní řízení trvá již dvanáct let, z toho dva a půl roku strávil Uzunoglu ve vazbě. Spolek pro podporu nezávislé justice Šalamoun tento případ nedávno označil za „výkladní skříň přehmatů orgánů činných v trestním řízení“. Některé kauzy svým načasováním jako by potvrzovaly teorii o účelovém chování policejních a justičních orgánů, ač se může zdát, že důvody pro trestní stíhání objektivně existují. Jako takový se například od počátku jevil případ někdejších majitelů OKD, Českomoravských dolů Kladno (ČMD) a Metalimexu - Viktora Koláčka, Petra Otavy a Jana Przybyly, kteří byli nedávno obžalováni ze zneužívání informací v obchodním styku a které čeká soud. Zajímavé však je, že z trestných činů byli obviněni přesně v době, kdy se jejich Karbon Invest zajímal o privatizaci Sokolovské uhelné. Koláček byl 28. listopadu 2003 okázale zatčen policisty a odvezen v poutech k výslechu, následovali jej i oba jeho kolegové. Sice už po pár hodinách byli z cely předběžného zadržení propuštěni, vazební důvody shledány nebyly, ovšem věc měla za následek, že o pár dnů později Karbon Invest ze soutěže o Sokolovskou odstoupil. Vylekané trio Koláček/Otava/Przybyla pak uhelné hornictví raději zcela opustilo a stáhlo se do soukromí. Přimět dnes někoho z nich k rozhovoru je nad lidské síly. Státní zástupce Karel Kalda tvrdí, že obžalovaní zneužili svého postavení ve statutárních orgánech důlních firem OKD a ČMD a prosadili, aby obě společnosti uzavřely nevýhodné smlouvy na dodávku služeb s Karbon Investem. „Nebylo prokázáno, že by OKD a ČMD na základě těchto obchodních vztahů utrpěly škodu. Karbon Invest ale měl ze smluv neoprávněné výhody. Ty jsou vyčísleny na dvě miliardy korun. Firma měla minimální náklady a dosahovala vysokých zisků. Ty si obžalovaní rozdělovali mezi sebou,“ vysvětlil nedávno Kalda. Obžalovaným hrozí pět až dvanáct let vězení. Zda hlavní líčení začne ještě do konce tohoto roku, není jasné, a kdy skončí, už vůbec ne. Vyšetřovací spis čítá 30 tisíc stran. Ještě několik let může trvat, než se dozvíme, zda bývalí uhlobaroni jsou opravdu zločinci, či jen někomu začali překážet. Vězení jako krajní řešení vazební důvody, jak je uvádí § 67 trestního řádu
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
