„Čteš návěstí a plakáty na olepených zdech. Toť ranní poezie – próza je v žurnálech.“
Guillaume Apollinaire, Pásmo
„To Praha ještě neviděla“, zněl ve 20. letech slogan, jímž Pražany lákal k návštěvě kabaret Alhambra. Co Praha rovněž ještě neviděla, je výstava historických zábavních plakátů, která se do začátku příštího roku koná v pražském Obecním domě. Vystavené plakáty z let 1900 až 1930, tedy z období secese a art deco, pocházejí ze „starých dobrých časů“ před tím, než plakátovou tvorbu ovládla nová typografie, konstruktivismus a abstrakce.
Pestrobarevné reklamní plakáty, které se od 70. let 19. století objevovaly na nárožích evropských velkoměst, byly svého času stejným symbolem rodící se nové epochy jako elektrifikace, film či první automobily. Plakáty znamenaly novou uměleckou formu, nový velkoměstský žánr, který – tehdy stejně jako dnes – měl jediný účel: upoutat pozornost, vzbudit zájem a přimět člověka k návštěvě či ke koupi.
Zlatou érou evropského plakátu byl samozřejmě konec 19. století v Paříži. Do Prahy – jak už to tak bývá – fenomén obrazových plakátů lákajících k návštěvě nočních podniků a nejrůznějších zábavních představení dorazil až po roce 1900. „Praha nebyla Paříž – ani pokud šlo o zábavní podniky, ani co se týkalo plakátů,“ konstatují lakonicky v doprovodném katalogu autoři výstavy Petr Šembera a Radmila Kreuzziegerová.
Teprve počátkem 20. století začaly v Praze vznikat první zábavní podniky hodné toho jména. Novým centrem nočního života se stalo Václavské náměstí a palác Lucerna, v jehož prostorách vedle sebe fungovalo hned několik kabaretů. Největší věhlas si díky svým návštěvníkům z řad pražské bohémy a umělecké avantgardy vydobyl kabaret Červená sedma, po válce pak „American Dancing Hall“ U Macháčků. Podnikem pražské smetánky byla však již zmiňovaná Alhambra v suterénu hotelu Ambassador na Václavském náměstí.
Další kategorii zábavních plakátů, které jsou na výstavě k vidění, představují plakáty zvoucí na nejrůznější jednorázové akce – plesy, karnevaly, slavnosti – a cirkusové a filmové plakáty. Velké popularitě se tehdy zjevně těšila i vystoupení nejrůznějších mágů a kouzelníků. Plakáty iluzionistů podivných jmen, jako byl Rellos, Long Mark či Great Rolland, sice dnes působí spíše jako karikatury sebe sama, své kouzlo však nepochybně mají.
Mezi filmovými plakáty obzvláště vynikají dílka Václava Čutty, pojednaná zcela v duchu americké plakátové tvorby kombinující naivní realismus s okázalým patosem. Jednou z perel výstavy je plakát k filmu Poroba a vítězství demokracie. Pod tímto názvem se skrývá slavný opus režiséra D. W. Griffitha The Birth of Nation o vzniku Ku Klux Klanu. Zatímco na původním americkém plakátu je klansman na vzpínajícím se koni s hořícím křížem v ruce, v Čuttově podání jeho roli převzal dohodový voják v elegantní bílé uniformě třímající americkou vlajku.
Přestože drtivá většina vystavených plakátů nebyla ničím jiným než bohapustou komercí a neměla ani ambici být čímsi víc, s odstupem sta let se najednou stávají půvabnými svědky dávno zašlých časů, kteří nám svým křiklounstvím a podbízivostí odhalují jinak nepoznatelné stránky dobové atmosféry.
To Praha ještě neviděla
Obecní dům, Praha 1
do 8. ledna 2006, www.obecni-dum.cz
(Následující reprodukce naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Emil Weiss, Atelier Pacold: Alhambra. To Praha ještě neviděla (1928)
Uměleckoprůmyslové museum
Lanný: Bar Chat Noir (1924)
Uměleckoprůmyslové museum
Anonym: Chapeau Rouge (1919)
Uměleckoprůmyslové museum
Atelier Pacold: Macháček American Dancing Hall (1926)
Uměleckoprůmyslové museum
Václav Čutta: Okouzlení (1922)
Uměleckoprůmyslové museum
Václav Čutta: Poroba a vítězství demokracie (kolem 1925)
Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Karel Šimůnek: Výstavní karneval českých umělců (1908)
Uměleckoprůmyslové museum
Anonym: Rellos (dvacátá léta 20. století)
Uměleckoprůmyslové museum
