Menu Zavřít

Rada vzájemné bezmocnosti

11. 2. 2009
Autor: Euro.cz

Před 60 lety byla založena RVHP, ekonomická organizace tehdejších socialistických států

Dne 25. ledna 1949 sovětský deník Pravda sdělil světu, že již před dvěma týdny se zástupci vlád Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska, Sovětského svazu (SSSR) a Československa dohodli na založení Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Postupně se k ekonomické organizaci socialistických států připojily také Albánie (v roce 1961 z ní vystoupila), Německá demokratická republika (NDR), Mongolsko a Kuba. Na základě zvláštních dohod se činnosti RVHP střídavě účastnily také Jugoslávie, Vietnam a Severní Korea. V sedmdesátých letech, kdy RVHP byla na vrcholu, s ní v „oblastech vzájemného zájmu“ spolupracovaly také Finsko, Írán a Mexiko. Mnoho sovětských satelitů v rozvojovém světě mělo statut pozorovatelů.

Nejužší spolupráce

V zakládající chartě RVHP se praví, že se v ní ekonomická a vědecko-technická spolupráce uskutečňuje na základě principů socialistického internacionalismu, dobrovolnosti, respektování státní suverenity, nezávislosti, národních zájmů, nezasahování do vnitřních záležitostí, rovnosti, vzájemné výhodnosti a soudružské vzájemné pomoci. Mezinárodní socialistická dělba práce měla být zdokonalována koordinací národohospodářských plánů, specializací a výrobní kooperací. Idea úzké výrobní specializace se časem ukázala obzvlášť zákeřnou pro země, jako bylo Československo, které v meziválečném období produkovalo přes 90 procent světového sortimentu výrobků. Navzdory slovnímu zaplevelení však již ze zmíněného článku v Pravdě čouhala základní idea RVHP. Nejužší ekonomická a politická spolupráce měla vyústit ve „sblížení národů těchto zemí ve jménu velikého cíle – úspěšného vybudování socialismu a komunismu v celém světě“.

Srovnávání nesrovnatelného

Dějiny RVHP – toť historie mnoha velkolepých vítězství a jediné porážky. Každá dobová encyklopedie nabídne zvídavému čtenáři přehršli nebývalých úspěchů doložených ohromujícími čísly. Kupříkladu 28. jubilejní zasedání RVHP v červnu 1974 ve zvláštním prohlášení konstatovalo: „Za 25 let se plodná spolupráce členských zemí RVHP stala důležitým faktorem rozmachu jejich ekonomiky, zvýšení blahobytu národů a vyrovnávání úrovní ekonomického rozvoje. Členské země RVHP jsou nejdynamičtějším průmyslovým regionem světa a tempem růstu předstihují každou jinou skupinu států. Národní důchod členských zemí RVHP se za období 1948 až 1973, tedy za 25 let, zvýšil více než osmkrát, objem průmyslové výroby více než dvanáctkrát. V roce 1974 podíl těchto států, na něž připadá jen 18,5 procent území a 9,4 procent obyvatel světa, činí jednu třetinu světové průmyslové výroby. V roce 1950 to bylo jen osmnáct procent.“ Statistiky v podstatě nelhaly, jen srovnávaly nesrovnatelné.
Mnohem výstižněji než výpotky socialistických cifršpionů přibližuje smysl činnosti RVHP stará anekdota – pro mladší generaci dnes již stěží pochopitelná. Neznalý cizinec se ptá Čecha, jak funguje československé hospodářství: „Co vyvážíte, pokud něco vyvážíte?“ Čech odpoví: „Naším hlavním vývozním artiklem jsou hlinění trpaslíci.“ „Prosím vás, kam vyvážíte trpaslíky a co za ně dovážíte?“ „Jdou na dračku ve východním Německu a Němci nám za to dodávají trabanty.“ „Podívejme se, jste nakonec zdatnými obchodníky. Aspoň máte čím jezdit.“ „Trabanty si nenecháváme. Vyvážíme je dál – do Maďarska. Dovážíme za ně papriky a uherák.“ „Máte tedy co jíst.“ „To nemáme. Vyvážíme je totiž dál do Polska výměnou za ovčí sýry. Ty pak putují do Rumunska, odkud dovážíme stavebniny. Obratem je dodáváme Bulharsku a máme za to psací stroje.“ „To pořád není špatný obchod – na jedné straně hlinění trpaslíci, na druhé psací stroje.“ „Ty si však ponechat nemůžeme a vyvážíme je do Sovětského svazu.“ „Aha. A co za to?“ „Přece hlínu na trpaslíky!“

Nekonkurenceschopnost

RVHP se zrodila jako odpověď na Marshallův plán. Zatímco USA nabídly válkou poničeným evropským zemím reálnou pomoc, aniž by je vázaly politickou integrací, SSSR nejen zakázal svým východoevropským satelitům účast na tomto plánu, ale usmyslel si, že si je navždy pojistí uzavřením v jednotném hospodářském programu. Za 42 let své existence RVHP nedokázala naplnit žádné z velikášských předsevzetí vyhlášených při jejím vzniku. Zkušenost s ní je však nedocenitelná. Hospodářské plány jednotlivých zemí RVHP musely přihlížet k zájmům a výrobním programům těch ostatních. Každá musela vyrábět to, co potřebovaly jiné. Obchodování bylo v podstatě barterové. SSSR dodával do střední Evropy pohonné hmoty a suroviny a dostával za to polskou konfekci, německé stroje a vodní turbíny z plzeňské Škodovky. Vzájemné účty byly vedené v takzvaných „převoditelných rublech“, které byly měnou ryze pomyslnou, protože nikdo neznal jejich skutečnou hodnotu. Nejspíše žádnou neměly. Právě pomyslnost a nesrovnatelnost měnového vyjádření umožňovala dosahovat uvedených skvělých čísel. Obří turbínu pro Bratskou vodní elektrárnu, která nyní rezaví v tajze, plzeňská Škodovka vyráběla rok. Její hodnota v převoditelných neboli „dřevěných“ rublech byla nevyčíslitelná. V podstatě šlo o permanentní stavbu „hladových zdí“. Příčiny, které zpočátku zajišťovaly pofiderní růst RVHP, ji však nakonec zahubily. Proč modernizovat výrobu a mořit se s kvalitou produkce, objednali-li si ji předem partneři na východě? Podíl nekonkurenceschopného zboží v zemích RVHP dosahoval 70 až 90 procent. Některé tradiční české výroby, 40 let odříznuté od světových trhů, se nedokázaly vzpamatovat ani po rozpadu „tábora míru a socialismu“. Ústava spolku totiž jeho členům zapovídala účast v jakýchkoli jiných mezinárodních organizacích.

Nesnadné umírání

RVHP neumírala snadno. Když v zimě 1991 Československo, Polsko a Maďarsko pohrozily, že RVHP nadobro opustí, pokud si SSSR bude nadále osobovat vedoucí roli a vnucovat jim ideologické zásady ve vzájemných vztazích, pokusila se ji ještě Moskva transformovat v jakousi novou Organizaci mezinárodní hospodářské spolupráce. Ta měla být založena v únoru 1991 na 46. zasedání RVHP v Budapešti. To se však již neuskutečnilo. RVHP po sobě zanechala rozsáhlý majetek. Impozantní byl už její hlavní moskevský stan – 30patrový mrakodrap s obrovskou konferenční místností pro zasedání výkonného výboru. Sály paláce byly vyložené polodrahokamy a panely ze vzácných dřevin. Fungovalo zde nakladatelství a mohutná soustava restaurací a jídelen s vlastními skladovacími a výrobními prostory včetně cukrárenské provozovny. V přepychovém hotelu sloužily k pobavení úřednictva četné prvotřídní bary. Byly zde i jesle, mateřské školky a internát s krytým bazénem pro děti zaměstnanců. Všechny pokusy členských zemí získat podíl na tomto nemalém majetku vyzněly naprázdno. Sovětský svaz si jej zabral právem hostitele. Deset let po zániku RVHP se znovusjednocené Německo rozpomnělo, že SSSR zůstal dlužen NDR 6,5 miliardy převoditelných rublů a chtělo je vyplatit v tvrdé měně. Nepochodilo, neboť nebylo možné spočítat hodnotu této částky.

Tak trochu bordel

Horoskopy vypracované pro RVHP tvrdí, že „celý projekt byl odsouzen k nezdaru již v okamžiku zrodu, neboť konstelace planet mu byla obzvlášť nepříznivá. Slunce bylo v přesném kvinkunxu k Plutu a v kvadratuře k Neptunu. Neptun a Pluto se nacházely v úplném vzájemném sextilu. Konjunkce Slunce s Jupiterem v Kozorohu zcela odpovídá dominantnímu postavení SSSR v této struktuře coby staršího mezi rovnými. Pluto svým kvinkunxem k Slunci přepokládá přerozdělování ekonomických zdrojů účastníků smlouvy, které se řídí spíše právem silnějšího než účelností.“
Je-li možné věřit průvodci noční Moskvou, v posledních letech se v bývalé ústředně RVHP uhnízdilo mnoho podniků pochybné pověsti, diskoték a nočních špeluněk s červenou lucernou. RVHP byla odjakživa tak trochu bordel.

bitcoin školení listopad 24

Souvislosti

Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) založil bývalý sovětský diktátor Josif Visarionovič Stalin na základě tuhé centralistické koncepce.
Vznikla před 60 lety na poradě, která začala 5. ledna 1949 v Moskvě.
Formování RVHP bylo ukončeno na jejím prvním zasedání 26. a 27. dubna 1949 – také v Moskvě.
V červnu 1991 byla RVHP na zasedání v Budapešti po 42 letech činnosti a za účasti delegátů z devíti signatářských států zrušena.
Podepsaný protokol vstoupil v platnost 26. září 1991.

  • Našli jste v článku chybu?