Řada starostů z podbrdských obcí se odmítá bavit s vládním zmocněncem
Řada starostů z podbrdských obcí se už odmítá bavit s vládním zmocněncem pro otázky radarové základny Tomášem Klvaňou. Nelze se jim divit. Klvaňa není člověkem, jenž by s nimi mohl vést plnohodnotnou diskusi. Je to de facto najatý žoldák, jehož jediným úkolem je do omrzení vyvracet „mylné informace“. Nemá odpovědnost, žádné kompetence. Byť by se sebevíce snažil, lze se obávat, že radarová evangelizace bude mít přesně opačný účinek než tvůrci tohoto PR konceptu zamýšleli - ještě méně lidí bude projekt podporovat.
A Klvaňa ještě zveřejnil, že by se do „obracení“ občanů měla zapojit i skutečná PR agentura. Dělat z takto závažného tématu předmět placené jednobarevné kampaně, to zavání provokací. Co chtějí dělat? Vyvěsit na dálnici D5 billboardy? Rozdávat vesničanům deštníky s pruhy a hvězdičkami? Problém nespočívá v tom, že by lidé nechápali, oč jde, ale v tom, že si prostě další cizí vojenskou základnu na území nepřejí. Možná si nevidí na špičku nosu, možná se projevují jako zbabělci a sobci, ale je třeba to vzít na vědomí. Ani kdyby se do přesvědčování zapojili nejlepší marketingoví experti, konvertitů nepřibude. Lze se spíše obávat, že veškeré tyto aktivity podporují antiamerické nálady a pomáhají těm, jež si přejí pootočit zahraničněpolitickou orientaci na východ.
Je to podobné jako třeba s penzijní reformou či s Temelínem. Těžko přesvědčovat občany, jak je vnitřně naplní, když budou moci makat do pětašedesáti, a jaké je to terno mít v sousedství atomovku. Od toho tu ale máme Parlament, aby dokázal bez emocí pojmenovat hrozící rizika, nalézt a nebojácně prosadit konsensuální řešení, byť třeba nepopulární. Dokud ale ve věci radaru nenajde společnou řeč demokratická část českého politického spektra (jako v Polsku), dokud bude jinak mluvit Topolánek a jinak Paroubek, jsou podobné kampaně vyhozenými penězi.
