Konec premiéra se blíží, ale předčasné volby nevyhovují téměř nikomu
Šance na přežití Petra Nečase v čele vlády a ODS vytrvale klesaly i v minulém týdnu. Premiérovi se sice podařilo odsunout kritické hlasování na tento týden a zřejmě se bude pokoušet ho dotlačit až za víkendový kongres strany v Brně, ale to se mu nejspíše nepodaří. Ve své osamělosti trochu připomíná Vladimíra Špidlu v roce 2004 a patrně dopadne obdobně. Rebelové jsou totiž evidentně rozhodnuti vládu položit.
Nicméně zatím se jim daří poměrně úspěšně tajit, co hodlají dělat pak. A zejména s kým. Pokud vláda ve středu či ve čtvrtek skutečně padne na tom, že nebude schválen zákon, s nímž spojila svou žádost o důvěru, bude hned v pátek a v sobotu jednat kongres ODS. A nejen o tom, kdo stranu povede, ale i o tom, zda se její poslanci mají spojit se sociálními demokraty a komunisty a vydat se s nimi na riskantní cestu k rychlým předčasným volbám.
Po výprasku v krajských a senátních volbách se předčasné volby delegátům kongresu ODS mohou těžko líbit. Argument, že voliči mají tendenci vyvažovat, a tudíž by šance ODS mohly být větší, je nejspíše pravdivý.
Jenže partaj rozvrácená vnitrostranickým bojem si šance nemůže dělat vůbec žádné. A na tomto sporu se strana navíc může začít štěpit.
Petr Nečas opakovaně ujišťuje veřejnost, že je lepší odejít do opozice než pokračovat ve vládě, která nebude schopna nic prosadit. Avšak až zkusí svým ujištěním dostát, sotva sežene pětadvacet poslanců potřebných pro dosažení většiny nutné k vypsání voleb.
Miroslav Kalousek, který Nečase dnes nerad drží nad vodou, sice také často opakoval, že předčasné volby jsou v případě pádu vlády nejlepším řešením, nyní ale moudře mlčí. Příliš mnoho poslanců ODS a TOP 09 totiž v kritický moment bude spíše řešit svou hypotéku než hrdost premiéra a akceschopnost vlády. O tom, že ani strana LIDEM Karolíny Peake se do voleb nepohrne, není příliš pochybností. Stejně jako o postoji Bártových Věcí veřejných. Pro ně všechny totiž dnem voleb končí politická kariéra, pokud nestihnou přeskočit včas na méně proděravělý člun.
A aby toho nebylo málo, podle některých kuloárních informací je nyní velmi aktivní exministr školství Josef Dobeš, jenž disponuje údajně čtyřmi poslaneckými hlasy ze současných protivládních véčkařů. Ti by se rádi přidali k postnečasovské vládě vytvořené na současném koaličním půdorysu.
Aktivita „nejlepšího ministra školství, jakého Česko kdy mělo“ signalizuje do značné míry směr uvažování člověka, který do toho může a nepochybně také chce mluvit, prezidenta Václava Klause. Ten označuje Nečasovu nátlakovou politiku za hloupou a naivní a je nepochybné, že si předčasné volby nepřeje.
Třeba pro případ, že by se po skončení svého mandátu nechtěl spokojit s křeslem v Institutu Václava Klause, ale hodlal se aktivně zapojit do politiky. Bezpochyby už nyní ví, koho by hned po případné Nečasově demisi pověřil sestavováním nové vlády.
A popravdě řečeno, je otázkou, nakolik hoří touhou po předčasných volbách i současná hlava sociální demokracie. Bohuslav Sobotka není schopen dovést ČSSD ke slavnému vítězství, přestože lepší podmínky mu tuzemská pravice nabídnout nemůže. Ztráta třetiny mandátů v krajských volbách a vyklizení pozic ve prospěch komunistů vypovídají o jeho politických schopnostech více než výmluvně.
A tak je vlastně i málo zřejmé, co by si asi měl přát volič. Má chtít i na celostátní úrovni oranžovo-rudou vládu, v níž vedle politicky zkušených sociálních demokratů zasednou zcela nekvalifikovaní lidé z KSČM? Komunistická strana trpí personální vyprahlostí řadu let a na současnou úroveň popularity ji vynesly protestní hlasy lidí, kteří mají ostatních partají plné zuby. To už je přece jen lepší, pokud zde bude ještě ty necelé dva roky kabinet, který zvládne pár drobností a udrží státní deficit pod přísnou kontrolou. Nic moc sice neudělá, ale aspoň moc nepokazí. l
O autorovi| PAVEL PÁRAL • paralp@mf.cz
