Ačkoli některé části území Spojených států trápí prudká zima, ve Washingtonu, zejména v politických kruzích, bude na přelomu roku velmi horko. Prezident Barack Obama se totiž přes rady klasických škol vládnutí, namátkou třeba té Machiavelliho, nechová tak, aby se v klidu dočkal konce svého mandátu, z něhož mu přece zbývá už jen poslední čtvrtina.
Vládcům typu prezidenta USA se touto dobou obvykle radívá, aby jejich největší starostí bylo naslouchat tomu, co říká parlament, v Obamově případě Kongres. Zrovna s tím měl ovšem současný americký prezident problém od samého počátku.
Jasné slovo ústavy
Základním kamenem demokracie, která je v USA svatá přinejmenším jako každé náboženství, je s určitými limity vláda většinového názoru. Nikoli menšinového. A většinový názor vyjadřuje Kongres svými zákony. Pokud chce prezident, kterému v USA podle ústavy náleží moc čistě výkonná, prosadit nějaké změny v legislativě, musí pro ně najít dostatek stoupenců právě v Kongresu. Často se tak ani nemusí dít striktně podle stranických linií.
Opravdu není pravděpodobné, že by o tom všem Barack Obama nevěděl. Přesto, když se mu nepodařilo od počátku druhého mandátu prosadit v Kongresu zákon legalizující pobyt značné části nezákonných přistěhovalců, vyhlásil minulý čtvrtek příslušné změny v rámci svých výkonných pravomocí.
Prezidentské dekrety jako takové však americká ústava nezná. Co se týče podobných výkonných pravomocí prezidenta zasahujících do legislativy, je velmi stručná, ba spíše mlčenlivá. Snad s výjimkou válečného stavu, kdy dochází na pravomoci prezidenta jako vrchního velitele federálních ozbrojených sil. Ostatně pnutí zrovna v této oblasti naznačuje také pondělní rezignace republikánského ministra obrany Chucka Hagela.
Davy u hranic
Z těchto důvodů je třeba brát velmi vážně obrovskou bouři nevole na straně Kongresu, kde od ledna přebírá většinu republikánská opozice. Nejrozhořčenější hlasy mluví dokonce o impeachmentu. Ať už ale na formální obžalobu hlavy státu z vážných zločinů dojde či ne, republikány ovládaný Kongres už zjevně do konce Obamových dnů v čele Bílého domu válečnou sekeru zakopat nehodlá.
Listopadové volby do Senátu se konaly právě ve státech středozápadu a jihu, kde z přívalu imigrantů panuje u vládnoucí republikánské většiny velký strach. Na snahu prezidenta Obamy dát ilegálním přistěhovalcům šanci pohlížejí jen jako na další povzbuzení davů čekajících na svou příležitost u mexické hranice. Stoupenci republikánů sice neodmítají přistěhovalectví, nepopírají šmahem jeho přínos pro Spojené státy, ale hodlají si zachovat silné právo pečlivě vybírat, koho na své území Amerika přijme. Na nějaké masové amnestie nejsou ochotni přistoupit.
Rudý hadr
Pokud Obama přes to všechno postupuje s reformou imigrace tak, jak postupuje, chová se ve Washingtonu D. C. jako toreador, namísto naslouchání mává Kongresu před očima červeným hadrem a z Američanů dělá publikum arény. Výsledky již vidíme, byť zatím v širších souvislostech. Nevyjasněný případ zastřelení neozbrojeného 18letého Afroameričana bělošským policistou v černošské čtvrti Saint Louis vyvolává rasové nepokoje napříč celou zemí.
Rasový problém v USA stále dřímá, a jak je vidět, nemusí být vůbec těžké jej probudit. Jeho příčiny jsou mnohé včetně té, že ne všude v Americe se žije tak dobře jako v megalopolích kvetoucích na půdě zalévané globalizací světové ekonomiky a obchodu.
Čtěte také:
Městem Ferguson opět zmítalo násilí. Postřelili policistku
Další střety ve fergusonu: Americká policie nasadila slzný plyn
Nedaleko Fergusonu se střílelo. Policista zastřelil útočníka
