Během oslav 70. výročí konce druhé světové války stojí zato si všimnout, že v Asii dnes vzniká podobná situace, jaká byla v poválečné Evropě. Souvisí to s přípravou půdy pro západní politiku zadržování rostoucí moci totalitní Číny. Čínská a americká bezpečnostní politika rýsují dělicí čáru napříč Asií, ale vzhledem ke globálním vztahům obou mocností také napříč celým světem.
Demokratická administrativa prezidenta Obamy si asijskou politiku plánuje už dlouho, ale v poslední době se začíná realizovat zcela konkrétními kroky. Nepochybně to souvisí se záměrem prezidenta Obamy věnovat se v závěrečných dvou letech svého prezidentství dlouhodobějším cílům. A základním kamenem asijské politiky USA nezbytným pro případný plný rozjezd politiky zadržování Číny je Japonsko.
Japonský pacifismus vynucený válečnými zkušenostmi se začíná pomalu rozplývat a země vycházejícího slunce nastupuje cestu poválečného Německa, které se záhy po válce pod tlakem totality ve východní Evropě stalo klíčovým partnerem spěšně vytvořené Severoatlantické aliance. Tento historický posun je patrný na výsledcích bezprecedentní státní návštěvy japonského premiéra Abeho v USA koncem dubna. Doprovázeli jej při ní všichni důležití ministři.
Změna pravidel
Vrcholem návštěvy se stal historicky první projev japonského premiéra k oběma komorám Kongresu. V něm Abe vyjádřil mimo jiné lítost nad ztrátami amerických životů během druhé světové války, za což sklidil bouřlivý aplaus. To hlavní se však neodehrálo ve Washingtonu, ale o dva dny dříve v New Yorku.
Ministři obrany a zahraničí obou zemí tu oznámili průlomovou změnu pravidel obranné spolupráce. Podle starých regulí smělo Japonsko vojensky vystupovat pouze k vlastní sebeobraně, ale nyní bude muset v případě jejich napadení přispěchat na pomoc také Spojeným státům, případně i třetím zemím. Působení japonských vojsk tím získává prakticky globální potenciál, což bylo donedávna nemyslitelné.
Reakce na čínskou moc
Pacifistická ustanovení hovořící výhradně o sebeobraně v japonské ústavě zůstávají. Podle odborníků nedocházejí úhony, jedná se prý pouze o odlišnou interpretaci. Ideologický obrat Japonska nepochybně plyne z rostoucí moci a asertivity Číny. Výzvám, které z toho plynou, nemůže Japonsko čelit holýma rukama. Čína se ke svému okolí chová z mocenského hlediska velmi samolibě.
V Asii ani ve světě samozřejmě ještě nevypukla nová studená válka. Obchody se hýbou jako nikdy. Ovšem přibývá varování před narušováním disciplíny spojeneckých vztahů. To může ovlivnit dlouhodobější cíle v hospodářských vztazích Západu s autoritářskými říšemi Východu. Zatím spíše jemnější posuny v bezpečnostní architektuře světa bychom tedy měli vnímat jako předzvěst. Opět bude stále více záležet na tom, kdo se s kým baví a nebaví.
Čtěte také:
Indie obnovuje letectvo, od Francie koupí 36 stíhaček Rafale
