Světová obchodní organizace získává do svých širokých řad dalšího člena. Ovšem ne jen tak ledajakého. Zítra se WTO oficiálně rozšíří o Rusko. Po vstupu Číny před deseti lety tak nyní obecně uznávaná pravidla obchodu a podnikání obemknou celou severní polokouli.
Podobně jako čínské členství může i to ruské mít významný vliv na stav světové ekonomiky. Se vstupem Číny se v první řadě otevřel trh pro několik stovek milionů nových pracovních sil. Rusko s sebou přináší hlavně suroviny a paliva. V obou případech jde o velké příležitosti k investicím, které by navíc mohly mít z pohledu obyvatel západní Evropy a Ameriky méně kontroverzní dopady než v případě investic v Číně.
Jestliže po boomu devadesátých let zájem investorů o Rusko ochládal, nyní se očekává jeho výrazné oživení. Na druhé straně nelze přehlédnout masivní odliv zahraničního kapitálu z Ruska v souvislosti s prezidentskou rošádou mezi Dmitrijem Medveděvem a Vladimirem Putinem. Tento odliv naznačuje velké obavy z nastoleného politického prostředí, kterému už nepomůže ani hospodářská liberalizace podle světových standardů.
Čtěte také:
Rusko míří do WTO, poslední krok udělal Putin
Rusko po 18 letech vyjednávání míří do WTO. Kdo na tom vydělá?
To se však týká zejména vnitřních poměrů v Rusku. Jsou tu ale také investiční projekty a plány rozvoje, které pomyslné vnitřní hranice Ruska dalece přesahují. Kupříkladu nově se rozvíjející těžba uhlovodíkových paliv především v Arktidě, k níž spojují síly těžební giganti Rosněfť a Exxon-Mobile. Hodnotou až 500 miliard dolarů představuje tento projekt něco jako první let člověka na Měsíc. A tomu se také mnohé podřizuje.
Obavy z rošády
Nespojujme, co nesouvisí
Ochráncům lidských práv se mohly dělat mžitky před očima, když dosavadní rozhodný obhájce protestů vůči průběhu posledních voleb v Rusku, americký ambasador v Moskvě Michael McFaul, koncem července na toto téma v rozhovoru s deníkem Gazeta.ru prohlásil, že nelze dávat do souvislosti to, co spolu nesouvisí. „Nedáváme do souvislosti otázky lidských práv s otázkami bezpečnosti nebo otázky lidských práv s obchodem,“ vysvětlil McFaul postoj Obamovy demokratické administrativy, když došlo na otázku možného nátlaku na Rusko v souvislosti s připojením k WTO.
Nicméně demokratické zřízení v USA jako celek si vzájemné souvislosti takových otázek rozhodně všímá. To je vidět kupříkladu na názorech v Kongresu, jímž dosud neprošlo zrušení obchodních omezení vůči Sovětskému svazu, respektive nástupnickému Rusku. Tato omezení vyplývají z Jacksonova-Vanikova zákona (Jackson-Vanik Act) z roku 1974 a reagovala na omezování práv občanů v SSSR. Zároveň s tímto tématem se v Kongresu projednává i jakýsi novodobý nástupce této legislativy známý jako Magnitského zákon – na počest právníka, který v listopadu 2009 zemřel ve vazbě, dost možná kvůli snaze usvědčit úřady z defraudací.
Jen WTO nestačí
Kongres odložil projednání obou zákonů až na dobu po prázdninách, přestože normy prošly všemi výbory a byly zařazeny na program. Tím dali američtí zákonodárci jasně najevo, že obecně závazná pravidla WTO nepovažují za dostatečnou záruku umravnění ruského vedení a státu obecně. Mezinárodní normy sice na papíře vypadají hezky, ale jejich vymahatelnost a naplňování v praxi bývají omezenější, než si jejich autoři a signatáři jsou ochotni připustit. Bude proto dobře, když se do zálohy postaví i biče v národních legislativách. Takové jako třeba Magnitského zákon.
Autor je publicista
