Kandidáti Konzervativní strany v britských volbách natrhli všem trika. Díky většinovému volebnímu systému se jim velmi vyplatilo, že se tábor soupeřů ideově roztříštil. Takže i když pro ně hlasovala jen zhruba třetina voličů, získali zcela nečekaně pohodlnou většinu v parlamentu. O čem tento výsledek, který žádné předvolební průzkumy neočekávaly, vypovídá?
V prvé řadě o kvalitě konzervativních kandidátů včetně lídra Davida Camerona, kterého královna Alžběta opět pověřila vést vládu, jejíž jádro prakticky nemuselo doznat změn.
V druhé řadě o férovosti a srozumitelnosti politiky Konzervativní strany. David Cameron to na závěr napjaté povolební noci vysvětlil sám, když mluvil o pozitivní reakci na pozitivní kampaň. Věčně opoziční, posledních pět let však koaliční Liberální demokraté oproti tomu zplakali nad výdělkem. Zažili nejhorší volební neúspěch v dějinách strany a ztratili 49 mandátů v dolní komoře. Zbylo jim pouhých osm křesel. Důvod? Vyhřívali se na mocenském slunci v dosavadní koalici a zaplatili za to tím, že jim voliči dávali za vinu nepopulární kroky spojené s hospodářskou politikou po finanční krizi. Jejich volební program byl méně čitelný a v rámci stranické ideologie nebyl schopen plně reagovat na starosti voličů z denního života jako například na příliš otevřený trh práce, který s příchodem cizinců sráží mzdy rodilých Britů.
Skotská vlna
Ovšem ani tohle, ani podobná palčivá témata sama o sobě nestačila. To bylo ostatně vidět na velkém zvýšení popularity bezmála xenofobní Strany nezávislého Spojeného království, které se však nepřetavilo ve výrazný volební úspěch. I když pro UKIP hlasovalo skoro 13 procent voličů, v souboji s ostatními ve volebních obvodech zvítězil pouze jediný kandidát, a to ani nešlo o předsedu strany Nigela Farageho. Přestože nepoměr mezi získanými hlasy a křesly je nápadný, volání UKIP po změně většinového systému na proporcionální nepochybně zanikne v prázdnotě stejně jako obdobný liberální návrh v roce 2011.
Britové zjevně více oceňují, že většinový systém je schopen volbami politickou scénu skutečně pročistit a ponechává po nich vládní moc stabilnější. Naše věčné politické krize od voleb k volbám Britové moc neznají, nemluvě o tom, že počet politických stran a hnutí v přepočtu na obyvatele je tam rozumnější než u nás.
Samostatnou kapitolou britských voleb je nástup Skotské národní strany a s ním spojený debakl labouristů. Všechny skotské mandáty kromě tří získala SNP, o ten zbytek se podělily hlavní strany. Přitom ve Skotsku byla dosud stabilně populární právě Labour Party. Věrnost jejich předsedy Eda Milibanda Spojenému království tam ale udělala své, vezmemeli v úvahu trvající národní euforii ze zářijového referenda o samostatnosti. Mnoho z padesáti nových mandátů SNP patřívalo labouristům.
Skotský lev teď asi bude ve Westminsteru hodně řvát, ale bude osamocen. Hlavní strany mu brzy dají najevo, že svůj řev by si měl užívat hlavně na své straně hranice, k čemuž mu dají široký prostor, ovšem ve stále pevné kleci.
Referendum jako hračka
Jeden z klíčových předvolebních slibů, tedy referendum o setrvání Británie ve strukturách EU, konzervativci určitě využijí k nátlaku na unijní reformy a k pokusu o úpravu podmínek členství, například pokud jde o volný pohyb pracovních sil. Ale nejen k tomu. Téma referenda nepochybně vydatně využijí jako náplň práce ti, kdo se nyní na přímé moci v Británii podílet nebudou. Od Skotů přes liberály až po UKIP. V tom jim asi konzervativci nechají volnou ruku, protože kdo si hraje, nezlobí.
Autor je publicista
Čtěte také:
Britská vláda nabírá obrysy, ministryní pro energetiku se stane Amber Ruddová
Británie uspořádá referendum o vystoupení z EU, potvrdil Cameron
Britský ministr financí má vyjednávat s EU, čeká rozsáhlé ústupky
ČLÁNKY DO MAILU