Ve sporu Turecka s Ruskem zdaleka nejde jen o ropu a plyn. Moskva si může stěží dovolit ztratit dalšího ze svých tradičních partnerů.
Sestřelení ruského stíhacího bombardéru tureckými stíhačkami je samozřejmě nepříjemný incident. Ovšem pokud Rusko svou reakci přežene a vytvoří z události příliš zásadní mezinárodněpolitický problém, může si v důsledku velmi uškodit. Sympatie Ukrajiny už Rusko ztratilo, a to možná na celé generace dopředu.
Pokud se od Moskvy odkloní i další z dosud blízkých zemí, jako právě třeba Turecko, ruské hospodářství se bude potýkat s velmi závažnými důsledky. Spolu se západními sankcemi kvůli Krymu a Donbasu by se ruská ekonomika mohla propadnout do krizové spirály.
Směr KLDR?
Nejde zdaleka jen o ruskou ropu a ruský plyn, pro něž Turecko představuje významný koridor na důležitá odbytiště. Jde o hrozbu celkového narušení přirozených, a proto velmi důležitých hospodářských vazeb Ruska na okolní svět. Tyto zpřetrhané vazby se pomalu, postupně, ale jistě začnou tu či onde projevovat s devastujícími účinky.
Bohužel hned první náznaky reakcí Ruska na krizi ve vztazích s Tureckem vypadaly, jako by se Moskva chtěla obrátit k žalostnému severokorejskému modelu absolutní soběstačnosti. A také poslední kroky Vladimira Putina jdou stále tímto směrem. Ostrakizace Turecka kvůli vojensky poměrně nevýznamnému incidentu by znamenala další krok směrem k izolaci, který se z dlouhodobého hlediska nemůže Moskvě vyplatit.
Dlouhodobě by Rusko mělo uvažovat především o svém působení v Sýrii. To zatím představuje hlavní rizikový moment v jeho vztazích nejen s Tureckem, ale obecně s velmi širokou škálou zemí.
Čas na vychladnutí hlav
Jaký dlouhodobý přínos může pro Moskvu představovat neochvějná podpora morálně, mocensky i ekonomicky zbankrotovaného režimu Bašára Asada? Tyto pochybné strategické zájmy, podobně jako na Ukrajině, Rusko prosazuje za cenu ztráty politických i hospodářských příležitostí prakticky napříč celým světem.
Po nějakou dobu si Moskva takový postup zřejmě může dovolit. Ovšem z jejích současných kroků lze již vycítit jisté sklony k hysterii, jaká se může projevit v plné míře právě v tak emocionálních situacích, jako bylo sestřelení bombardéru Su-24. Z toho důvodu je přirozené, že všechny přímo nezúčastněné strany tohoto incidentu nabádají spíše k úvahám s chladnou hlavou. To ovšem chce svůj čas. Dá se proto očekávat, že nejméně na pár týdnů se pozastaví mezinárodní mírová iniciativa pro Sýrii, která se za velmi aktivní účasti Ruska a Spojených států odehrávala ve Vídni.
Tento čas by ale neměl být jen prováhán. Syrský konflikt beztak naléhavě nějaké řešení vyžaduje. Zásadní otázka zní, na koho bude mezinárodní společenství pohlížet jako na oprávněnou, legitimní opozici vůči Asadovu režimu, a tudíž jako na regulérní válčící stranu občanského konfliktu, a kdo bude naopak pronásledován jako terorista.
Nepoužitelný postoj
Zapojení Ruska do bojů v Sýrii bylo zatím založeno na předpokladu, že teroristou je každý, kdo proti Asadovu režimu pozdvihl zbraň. Na takovém postoji se ovšem těžko staví nějaká širší mezinárodní spolupráce, protože zemí, které tento pohled sdílejí, je minimum. Pokud tedy Turecko sestřelilo nad svým územím jeden z mnoha ruských bombardérů působících v Sýrii, nešlo jen o varování před provokacemi testujícími systémy protivzdušné obrany NATO. K těm Rusko zhusta zneužívalo i období ukrajinské krize. Jde také o důrazné obecnější upozornění, aby Rusko začalo lépe rozlišovat mezi teroristy a vojáky a obecně také mezi právem a bezprávím.
Jaký dlouhodobý přínos může pro Moskvu představovat neochvějná podpora režimu Bašára Asada?
Autor je publicista
Čtěte související:
Turecko sestřelilo ruský bojový letoun. NATO chystá mimořádné zasedání
Rajčata, drůbež, květiny. Rusko odhalilo seznam zakázané turecké produkce
Obama o sestřelení ruského letadla: Turecko má právo na sebeobranu
