Demokratická administrativa prezidenta Baracka Obamy se rozhodla k výrazné změně přístupu Spojených států vůči Kubě, na kterou jako téměř poslední uvalují již přes půl století přísné hospodářské embargo.
Oznámení ze 17. prosince o obnově diplomatických vztahů s Havanou, o měsíc později mírné uvolnění hospodářských vztahů a včerejší potvrzení nového trendu ve Zprávě o stavu Unie lze dát do souvislosti s řadou věcí. Například s otázkou, proč by Američané takřka u svých břehů měli dávat příležitost Číně, Rusku, Venezuele, Brazílii, Kanadě nebo zemím EU, které se tolik po ideologii neohlížejí a ve vztazích s Kubou už vykračují mílovými kroky.
Konkrétně Brusel může vztahy s Havanou prakticky normalizovat již do konce tohoto roku, pokud se podaří úspěšně završit jednání o „politickém dialogu a spolupráci“, která zatím komplikuje otázka lidských práv.
Americká společnost i politika však na uvolnění vztahů ze strany prezidenta Obamy pohlížejí poněkud rozpačitě. Pro kubánský exil tíhnoucí z pudu sebezáchovy spíše k ideologicky pevnějším republikánům jde vesměs o šok, hlavně pro starší generaci. Tu mladší sice láká vidina hospodářského boomu na Kubě, ale k tomu je zatím ještě daleko. Zvláště pokud republikáni, ovládající od ledna Kongres, vyhrají příští rok i prezidentské volby.
Z hospodářského hlediska jde pro naprostou většinu Američanů o zcela marginální záležitost. Snad jen zemědělská a potravinářská lobby patří k hlasitějším zastáncům zrušení obchodního embarga.
Příležitost pro spekulanty?
Jinou věcí by možná byl pád castrovského systému, který by vytvořil mimořádné příležitosti ke spekulativním ziskům. K této variantě by spíše než k postupné reformě více inklinovala případná republikánská administrativa, jíž jsou i proto bližší tvrdší metody přístupu Washingtonu k Havaně. Současné uvolnění by se v takovém případě stalo předehrou k drsnému finále.
V každém případě však už nyní pro mnoho Kubánců nabízejí USA velké příležitosti, především co se týče rozvoje drobného podnikání, dosud těžce bojujícího se státním monopolem. Vedle služeb, zejména cestovního ruchu, může americká podpora povznést řemesla a také potenciálně velmi významný zemědělský sektor.
Američané samotní však dosud na Kubě podnikat nesmějí a ani turistika v klasickém smyslu slova s uvolněním embarga nepřichází v úvahu. Snižuje se však dohled nad návštěvami mezi příbuznými, v rámci výukových programů a podobně. V případě jednotlivců na Kubě se může ukázat spásné uvolnění finančních plateb z USA.
Z celkového pohledu obnovení vztahů mezi Washingtonem a Havanou zatím nepředstavuje velkou konkurenci pro úspěšně se rozvíjející kubánské hospodářské aktivity zemí EU. Na ono „zatím“ je ale třeba klást důraz, protože dravost amerického kapitálu v podobných situacích uvolňování vztahů je z praxe velmi dobře známa.
Ve stínu Ukrajiny
Rozšiřování ekonomických vztahů ze strany unijních zemí však do značné míry limituje všeobecná kubánská chudoba. Pár desítek milionů eur unijní rozvojové pomoci situaci nijak dramaticky nezvrátí. Při pohledu na miliardy utápějící se nyní na Ukrajině jsme ke Kubě možná až příliš zdrženliví a přehlížející. Od Kuby bychom přitom mohli získávat více za menších rizik včetně těch konkurenčních.
Měli bychom tedy doufat v další přínosné změny, které by mohly být podnětné i pro Česko vzhledem k intenzitě vztahů mezi Prahou a Havanou v dobách socialismu. Ty mohou přijít leckomu na mysl i při vzpomínce z dětství na úchvatné dunění kubánských tamtamů na pražské Letné při oslavách Svátku práce. Když padají ideologické bariéry i na straně pevnosti demokracie za oceánem, proč ne v Evropě? Ekonomická spolupráce a vzájemné mezilidské vztahy nás mohou obohatit nejen materiálně, ale i v duchovním smyslu, zvláště ve světě, který dnes tak těžce hledá vyrovnanost.
Autor je publicista
Čtěte také:
Kuba chce nastartovat ekonomiku, plánuje projekty za miliardy dolarů
Restart vztahů USA a Kuby možná pošle veterány do garáže
Kuba čeká příliv investic a hospodářský růst, díky usmíření s USA
