Hektická industrializace Číny se chýlí k závěru. Potvrzuje to v posledních letech zpomalující růst čínské ekonomiky, jehož hodnoty se přestěhovaly z oblasti dvouciferných čísel k současným přibližně sedmi procentům, a také politika deklarovaná na letošním výročním zasedání parlamentu, kde vláda představuje své bezprostřední cíle. Od tempa se přechází k sofistikovanosti.
Projev premiéra Li Kche-čchianga na úvod zasedání parlamentu i jeho nedělní závěrečná tisková konfrenece potvrdily, že prudký rozvoj přináší Číně nemalé problémy. Ve světě se o nich ví. Smog ve městech uhelných průmyslových oblastí, kde se stává hazardem vycházet do ulic bez roušky, voda v řekách nebezpečná i k zavlažování polí, natož k pití. K tomu obrovské společenské procesy srovnatelné snad se stěhováním národů před 1500 lety.
Co se týče ekologie, premiér Li vyhlásil válku bezohledným znečišťovatelům, jejíž zbraní bude připravovaný zákon o ochraně životního prostředí. K udržení sociálního smíru hodlá vláda podpořit zaměstnanost hlavně usnadněním zakládání soukromých firem. Uvolnění rukou soukromému sektoru totiž bude nezbytně nutné. Deklarovaná podpora zaměstnanosti ale příliš nenahrává potřebné restrukturalizaci mohutného a neefektivního státního sektoru. Ještě před pár lety čínští komunističtí plánovači tvrdili, že k udržení stability společnosti proměňující se rychlým tempem z agrární v průmyslovou bude třeba dosahovat minimálně osmiprocentního růstu ekonomiky. Loni Čína skončila na 7,4 procenta a letošní sedmiprocentní plán premiér Li označil za velmi náročný.
Pro samotnou vládu je také velmi obtížné kočírovat masový odchod desítek a stovek milionů obyvatel z převážně malých zemědělských usedlostí a venkova do měst za méně poetickou, ale lépe placenou prací v průmyslu a službách. Sama bude mít dost co dělat, aby se postarala o rapidní nárůst podílu obyvatelstva v důchodovém věku, který se očekává kvůli minulé politice jednoho dítěte. Podíl populace starší 60 let se v nadcházejících letech více než zdvojnásobí, což je i důvod, proč se rozfázovaně během jedné pětiletky bude v Číně zvyšovat věková hranice odchodu do důchodu.
Převratně se také odstupuje právě od politiky jednoho dítěte. Téměř všichni rodiče budou mít právo na dva potomky. Jak lidé v Číně sami reagují na vymírání svých rodin, naznačilo i šokující zjištění britské BBC, že Číňanům jsou nabízena přes internet ke koupi nemluvňata, v konkrétním zdokumentovaném případě osmiměsíční holčička za třicet tisíc dolarů.
Všechny takové problémy vytvářejí v Číně také velký tlak na legitimitu mocenského monopolu komunistické strany, který je založen především na obhajobě sociálního smíru. Ještě v minulé dekádě jsme mohli slýchat názory o možnosti demokratizace čínského politického systému. Dnes se tento trend zjevně zcela obrací.
To souvisí i s dilematem, které vyvstává před komunistickým dogmatem, jež je nuceno vyrovnávat se s růstem a koncentrací bohatství v rukou podnikatelů, které už nelze přehlížet. Jen v poradním orgánu strany se před letošním zasedáním parlamentu sešly dvě stovky zástupců čínského byznysu, jejichž majetek už v úhrnu představuje téměř půl bilionu dolarů.
Zatím se zdá, že čínští komunisté pokládají striktní hranici mezi těmi, kteří vládnou mocí, a těmi, kteří mají peníze. To je patrné na soustředění pravomocí v rukou prezidenta Si Ťin-pchinga na úkor legislativy a řízení ekonomiky ze strany vlády a premiéra. Výmluvná jsou také drakonická protikorupční tažení mezi funkcionáři. Ta jsou hnána přesvědčením, že ti, kteří „berou“, by také byli mnohem náchylnější k liberalizaci politického systému. Nic takového v dnešní Číně zjevně není na pořadu dne.
Autor je publicista
Čtěte také:
OECD: Čínskou ekonomiku čeká další zpomalení
Zpomalení Číny je reakce na svět, tvrdí čínský premiér
Čínská ekonomika loni rostla nejpomaleji za téměř čtvrt století
