Referenda v Doněcké a Luhanské oblasti se vším, co jim předcházelo, ukázala především to, s jakým despektem přistupují tamní rebelové k ukrajinskému právnímu řádu. Pro legislativu v Kyjevě není doněcké referendum nijak závazné. Jeho výsledky lze stěží považovat byť i jen za doporučení, protože se diametrálně liší od výstupů sociologických průzkumů veřejného mínění.
Pravý účel referend je nabíledni: propaganda a snaha obhájit zločiny, které tamní rebelové v posledních týdnech napáchali. Jak by měly kyjevské úřady na referendum reagovat?
Stejně jako mnozí občané Doněcké a Luhanské oblasti, kteří jej prostě ignorovali. Kyjev a jeho stoupenci na východě by se nyní měli soustředit na potírání různých milicí a domobran, které se postupem času stále lépe vyzbrojují. Jejich řádění v oblasti Donbasu bylo předscénou referenda, která měla zajistit jeho úspěch. Nedala totiž Kyjevu jinou možnost než vyslat na východ armádu. Propaganda pak vyvolala příslušné nálady proti úřadům v Kyjevě, zatímco teror zastrašoval jejich stoupence včetně policie.
S bojem za národní sebeurčení mají ozbrojenci v Donbasu málo společného. Jak je totiž patrné z pravidelných zpráv pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, co město, to jiná banda. Obsazování a rabování úřadů od prokuratury přes policii po místní administrativy maskovanými ozbrojenci nelze při nejlepší vůli nijak obhajovat.
Vystřízlivění rebelů?
To si ostatně uvědomují i architekti Doněcké lidové (případně národní) republiky. Už samotné nejasnosti v terminologii sebeurčení mnohé napovídají o tom, jak jsou postoje rebelujících skupin jednotné, sladěné a vyjasněné.
Ti, jimž jde o majetek, jako místní magnát Rinat Achmetov, volají nyní po obnovení pořádku a vymýcení zbraní z ulic. Ti, jimž jde kvůli napáchaným zločinům o holý život, volají na pomoc ruské vojáky. Žádosti o stažení ukrajinské armády z „protiteroristické operace“ v Doněcké a Luhanské oblasti by však neměly být vyslyšeny. Už proto, že podstatou konfliktu zůstává pár set banditů se samopaly, kteří si vzali za rukojmí 6,5 milionu obyvatel obou oblastí.
Tento postoj podporují i bezprostřední, velmi rezervované reakce Ruska na průběh referend. K odkladu plebiscitů vyzýval i Vladimir Putin, ale nebyl vyslyšen. I to může mít pro rebely vážné důsledky. Je možné, že Rusko si díky tlaku západních sankcí a pod dojmem událostí v Donbasu začíná uvědomovat, jak velkou hru rozehrálo.
Ještě by se ovšem mělo zamyslet nad osudem sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče. Jeho podporou dodávají Rusové nejen určitou legitimitu zločinům na východě Ukrajiny, ale také nevídanému vykradení státní kasy. „Janukovyčových“ zhruba třicet miliard dolarů by Moskva neměla považovat za věno nějaké budoucí republiky Ruské federace.
Čtěte také:
Doněck a Luhansk: Devět z deseti lidí se vyslovilo pro samostatnost
Doněck se údajně vzdal plánu na spojení s Ruskem. Luhansk váhá
