V polovině února uplyne rok od chvíle, kdy v Minsku vznikla naděje na ukončení války na východě Ukrajiny. Na Donbasu se už nějaký čas intezivněji neválčí, ale konflikt se dál odráží v mnoha jiných sférách prakticky napříč celou severní polokoulí. Zásadním problémem, od nějž se vše odvíjí, přitom zůstávají vztahy Moskvy a Kyjeva.
Hlavními prvky jsou zatím hospodářské sankce, protisankce, obchodní války. A jak nedávno zmínil šéf NATO, mohou na Ukrajině brzy znovu promlouvat zbraně v plné míře. Na straně proruských rebelů by se mohla stát záminkou nedořešená otázka postavení jejich části Donbasu v rámci Ukrajiny.
Slíbená nová ústava má velký skluz a červencové návrhy zjevně neuspokojovaly autonomní ambice Luhansku a Doněcku.
Donbas se podle toho zařídil a podvoluje se faktické rusifikaci. Studenti se učí z učebnic dodaných Ruskem, místní názvy se přepisují na ruské.
Luhanská republika vyhlásila svou měnou ruský rubl, protože státní platby z Kyjeva se přes minskou dohodu neobnovily. Ze dvou až tří milionů obyvatel povstaleckých republik se tak de facto stávají ruští občané žijící v hranicích Ukrajiny. Rusko ale Kyjevu znepříjemňuje život i jinak.
Přečtěte si: Kyjevu se daří snižovat závislost na Rusku, dovoz plynu z EU zdvojnásobil
Dalo by se ještě pochopit, že se Moskva hodlá bránit dovozu zboží z EU, zvláště po lednovém spuštění zóny voleného obchodu mezi EU a Ukrajinou. Rusko proto muselo Ukrajině vypovědět svobodný obchod v rámci postsovětského Společenství nezávislých států.
Zcela mimo rámec běžných hospodářských vztahů se však pohybují ruské sankce jako zákaz dovozu ukrajinské zemědělské produkce. Tyto postupy jsou už spíše otázkou pro Světovou obchodní organizaci než pro koho jiného. Ovšem totéž by se dalo říci o stejném zákazu dovozu ruských potravin na Ukrajinu. Tím to ale nekončí.
Nová cla
Rusko nyní hodlá uvalit na veškerý další dovoz z Ukrajiny celní tarify. Jednání mezi unií, Ruskem a Ukrajinou v závěru roku probíhala za dosti napjaté atmosféry. A zatím jen ze slov prezidenta Putina, jenž hovořil předběžně o clech od tří do deseti procent, víme, že nějaké velké obchodní embargo by Ukrajině hrozit nemělo.
Celkové ochlazení vztahů Ruska a Ukrajiny je však zcela patrné na statistice vzájemného obchodu, který klesl ze 40 miliard dolarů v roce 2004 na současných 12 miliard. Velkou roli v něm jistě hrál odběr ruského plynu, který momentálně Kyjev přestal odebírat zcela.
Sám prezident Putin však v prosinci řekl, že by si přál provoz plynovodů přes Ukrajinu zachovat. Důvod je jednoduchý. Plyn prodaný do Evropy představuje pro Moskvu zásadní zdroj příjmů. Tím spíše, že v levné ropě má mnohem více konkurence. A terminály na zkapalněný plyn v polském Svinoústí či jinde v Pobaltí kapacit Gazpromu rozhodně ještě dlouho nedosáhnou.
Ekonomické rozvahy proto stále velí k rozumnému řešení.
Autor je publicista
Čtěte také:
Rusko zažaluje Ukrajinu, kvůli nezaplacenému dluhu
Porošenko viní Rusko z „ekonomické agrese", Moskva ale prý neuspěje
