V Egyptě se prokázalo, že ani nezlomná vůle oponovat vojenské totalitě není sama o sobě zárukou budoucích státnických kvalit. První výročí nástupu prvního demokraticky zvoleného prezidenta se proměnilo v lidové volání po jeho odstoupení. Pod výzvu egyptského hnutí za okamžitou rezignaci Muhammada Mursího připojila podpis čtvrtina celého egyptského národa. Převedeno do aritmetiky oprávněných voličů tedy obrovská síla.
Je samozřejmě důležité, která čtvrtina silně rozdělené egyptské společnosti to byla. Avšak i bez ohledu na to prokázala svou akceschopnost, rozhodnost, organizovanost a způsobilost masově vyjít v jeden okamžik do ulic.
Za situace na pokraji národní vzpoury se role arbitra ujala armáda. Ať z povinnosti základní bezpečnostní instituce státu, nebo podle pouhé chladné mocenské kalkulace. Politici udělali zjevně zásadní chybu, když zcela přehlíželi 48hodinové ultimátum generálů k dosažení politické shody. Teď už o ní mohou jen mudrovat.
Vojáci s odvoláním na vůli lidu prezidenta Mursího sesadili a nastolili administrativu vedenou šéfem ústavního soudu Adlím Mansúrem. Ten jako představitel základního zákonodárství může pro tento proces představovat jistou záruku legitimity. Muslimské bratrstvo, o které Mursí opíral svou moc, bohužel svými bezprostředními výzvami k mučednictví a sebeobětování ve jménu demokracie své věci spíše škodí.
Místo dialogu byli muslimští bratři prvními, kdo vyzval k prolévání krve, což se také tím nejméně šťastným způsobem stalo v pondělí před obleženými kasárnami Republikánské gardy. Politik vyjednávat může, voják střílet musí. Je zřejmé, že egyptští generálové se zdráhají po odstavení prezidenta Mursího navrátit k tradici, podle níž se do čela země stavěl jeden z nich.
Nicméně aby se současná situace neproměnila v národní tragédii, je třeba jednat. Zřejmě rychle a direktivně. Tomu nasvědčuje i vydání prezidentského dekretu, který ustanovuje spěšný plán ústavního referenda a parlamentních voleb, ještě v den pondělního masakru.
Země čelí nepříznivému vývoji ekonomiky obecně, státního hospodaření pak především. Je to důsledek nereálných představ Muslimského bratrstva, které se odrazily i v neschopnosti dosáhnout dohody na překlenovací pomoci od Mezinárodního měnového fondu a v neplnění slibů o finančním zajištění nového egyptského režimu ze strany bohatých arabských sponzorů.
Dá se očekávat, že nastupující vojensko-úřednická administrativa využije svého autoritářského intermezza k přípravě politicky a volebně nepopulárních, i když zjevně nutných restrukturalizačních proměn národního hospodářství. Zajistit chléb a bezpečí pro každého bude v Egyptě zjevně ještě po nějakou dobu prioritou číslo jedna.
Autor je publicista
Čtěte také
Egypt zatýká vedení Muslimského bratrstva, to slibuje zachovat mír
Převrat v Egyptě: armáda sesadila Mursího, prozatímní prezident složil přísahu
