Egypt upadl do ústavní krize. Těžko posuzovat viníka v zemi, kde ani dva roky od svržení autokrata Mubaraka neexistuje fungující zákonodárný sbor a chybí i samotná ústava.
Prezident Muhammad Mursí hledal východisko právě z této situace, když vydal dekret, jímž si osoboval rozsáhlé výkonné i zákonodárné pravomoci, a když týden poté požehnal také návrhu nové porevoluční ústavy vyhlášením referenda k jejímu schválení na 15. prosince.
Nový faraon
Dá se věřit tomu, že prezident Mursí skutečně jednal v dobré víře a zjevně netušil, jak velkou bouři svým dekretem o mimořádných pravomocích vyvolá. Slýchá od té doby, že se snaží být „novým faraonem“, obviňují jej z úmyslu nastolit další diktaturu. Na druhé straně je potěšující, že Egypťané neváhají své nedávno nabyté svobody hájit v ulicích. Jak přívrženci demokraticky zvolené islámské většiny pod vedením Muslimského bratrstva, tak stoupenci liberálnějších postojů, sekularismu a socialismu.
Inteligence davů však nebývá vysoká a v jádru dobré úmysly mohou v pouliční vřavě zapadnout a degenerovat. Stalo se tak už v mnoha revolucích a stát se to může i prvnímu skutečně demokraticky zvolenému egyptskému vůdci Mursímu. Mursí si zjevně uvědomil, jakou chybu udělal. Začal své úmysly více vysvětlovat, zdůrazňovat, že mimořádné pravomoci jsou výlučně dočasné a nakonec i s protestujícími soudci došel ke kompromisu s tím, že jejich kontrolní instanci nebudou podléhat jen prezidentská rozhodnutí zcela zásadního charakteru.
Cíle a cesty
Přesto právě v justici může být zakopaný pes. Soudy, dodnes dost poplatné svrženému prezidentovi Mubarakovi, kladou egyptskému revolučnímu úsilí do cesty překážky, kde mohou. Jaké nebezpečí se skrývá v právním systému poplatném totalitě, je patrno i z nedávných českých dějin. Oběťmi pokřiveného práva Mubarakovy éry byli především ti, jimž revoluční arabské jaro vydláždilo cestu k moci – Muslimským bratrstvem počínaje. Nelze se tedy divit, že i s těmito ozvěnami se chce „bratr“ Mursí vypořádat.
Mnozí z dnešních Mursího odpůrců z řad prodemokratických hnutí s prezidentovými základními cíli vlastně souhlasí. Jen je jim proti mysli, aby se k nim dospívalo za cenu omezování základních svobod a narušování rovnováhy mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní, jež by měla v každém demokratickém režimu panovat.
Mursí by se proto měl jako správný vůdce revoluce a transformace stát otevřenějším širšímu dialogu. Měl by se snažit překonávat stále patrnější polarizaci společnosti. Urychleným sepsáním ústavy z dílny ústavodárného shromáždění, v němž jasně převládali islamisté, k tomu bohužel moc nepřispěl.
Ať bude v nejbližší době Egyptu vládnout kdokoli, mělo by se tak dít jen na základě podpory Egypťanů, jak je v demokraciích zvykem. A tamní lid situaci posuzuje z valné míry hlavně podle stavu své kapsy; nemá rád prázdné politikaření, jež se nyní rozbujelo.
Uklidnit investory
V hospodářském smyslu vládci Egypta od svržení Mubaraka takřka nepokročili. To může být také jeden z hlavních důvodů, proč Egypťané opět tak ochotně vycházeli do ulic. Ústavní krize u podnikatelů ani investorů žádné pozitivní dojmy určitě nevyvolá. Přitom to jsou a budou především oni, kteří mohou zvládat tlak nastupujících generací mladých Egypťanů, jejichž nedávno ještě depresivní vyhlídky byly hlavním spouštěčem celého arabského jara.
Čtěte také:
Egypt - poslední slovo má od nynějška Mursí, opozice protestuje
