Titulky zpráv z Blízkého východu ovládla v posledních dnech Sýrie a na Egypt, který plnil zprávy před ní, jako by se trochu zapomnělo. Měli bychom se situací v Egyptě znepokojovat? Čistě pragmaticky řečeno, z krátkodobého hlediska příliš ne.
Revoltu proti odstavení prezidenta Mursího utopili egyptští vojáci v krvi. Nyní nastává fáze kýžené stabilizace, byť to může znít krutě a cynicky. Vrátí se ale Egypt do předvídatelné role partnerské regionální mocnosti, anebo v zemi došlo k posunu myšlení? Z dlouhodobější perspektivy by nás tato otázka neměla nechávat v klidu.
Apely bez účinku
Podobné starosti se ostatně odrazily také ve váhání Evropské unie, jež přemýšlela, jak a zda vůbec potrestat egyptskou armádu za bezostyšné zabíjení účastníků nenásilných projevů odporu vůči nedemokratické formě vlády. Nebylo možné je přehlížet. Šlo o masakry desítek a stovek nevinných lidí, k nimž docházelo opakovaně po celý měsíc.
Pokud Evropská unie nechtěla ztratit tvář, musela nějak reagovat. Morální apely na egyptské vládce podložené jen úctyhodností apelujících se zcela míjely účinkem. Ministři zahraničí unie se nakonec rozhodli, že bude lepší ponechat si možnost jakž takž ovlivňovat dění v Egyptě hospodářskou pomocí, ale nedovolit tamním vojákům, aby Evropu a Západ kompromitovali a ohrožovali západními zbraněmi a policejními prostředky. Na jejich dodávky do Egypta proto bylo uvaleno embargo.
Revoluční nálepka
Zachovány naopak zůstaly asistenční programy v ekonomickosociální sféře v řádu miliard eur. V této „disciplíně“ patří unie v Egyptě k výrazným dárcům. Pokračování těchto programů si ostatně vynucuje i snaha omezit nastupující arabizaci egyptské politiky. Tento trend souvisí s prostým principem, že kdo platí, poroučí. A novému egyptskému vedení velmi štědře platí bohatí vládci Arabského poloostrova.
Už krátce po sesazení prezidenta Mursího se ukázalo, že egyptská státní pokladna pomalu nestačí ani na utišení hladu populace. Její rapidní růst si vyžaduje masivní dovozy obilí a prodej dotovaného chleba v zemi, která bývala obilnicí starověkého světa. Ale ještě než se vědělo, kdo vlastně po Mursím vládne, přitékaly na egyptské účty miliardy dolarů od arabských ropných šejků.
Byli tedy prezident Mursí a jeho spoluvládci z Muslimského bratrstva skutečně tak neschopní, že nedokázali zemi zajistit ani to nejpotřebnější? Spíše podlehli ostrakizaci. Jejím důvodem byla nálepka revoluční politiky umocněná arabským jarem ve světě, jenž se svému rozpadu dlouho úspěšně bránil nehybností. Letitou apatii zachovávaly i arabské ropné monarchie považující politický islám Muslimského bratrstva za existenční hrozbu.
Na vrcholu světa
V nadcházejícím období lze tedy očekávat určitou hibernaci Egypta. Snad země dostane novou ústavu a lidé si zvolí nové vedení, otázkou ale je, kdo se bude moci o jejich hlasy ucházet a kdo bude mít skutečně posledního slovo. Návrat k éře Husního Mubaraka, tentokrát sponzorované ropnými dolary, ale není dlouhodobým řešením. Na to jsou problémy Egypta příliš hluboké stejně jako jeho kapsy.
Nedávné slovní obraty v projevu současného faktického vládce Egypta, generála al-Sísiho, o možnostech Egypťanů „změnit svět“, „vybudovat Egypt, který by byl pýchou světa a na vrcholu světa“, hovoří o vojácké snaze dodat „mužstvu“ sebedůvěru, ale nedovolit mu chápat realitu. Podobné slovní obraty a zdánlivě jednoduchá řešení předkládali svým národům také lidé typu Peróna či Hitlera. Končívá to bezmála sebevraždami národů.
Autor je publicista
Čtěte také:
Černý čaj je nejlevnější za tři roky. Kvůli Egyptu
Egypt opouštějí poslední čeští turisté, krize může pomoci tuzemským hotelům
