Shoda Evropské unie na azylových kvótách je počátkem řešení současné imigrační krize. Teprve ostatní opatření, především bezpečnostní, určí, zda migrace nevyvolá v Evropě hlubší politickou a sociální krizi.
Z tohoto pohledu by Evropu neměl omezovat lidskoprávní fundamentalismus. Samotné kvóty by neměly na uprchlíky působit jako pozvánka do ráje. Jejich účel je spíše opačný. O tom svědčí i jejich německý výklad. Země, kam dnes míří většina azylantů, hodlá s naplněním své kvóty brány země uprchlíkům uzavřít.
Od představitelů zemí unie jsme se zatím nedozvěděli, co se bude dít s odmítnutými žadateli o azyl. Bude zapotřebí respektovat univerzálnost lidských práv, ale ta se týká i práv občanů unijních zemí, která musejí jimi delegovaní politici rovněž hájit. Z tohoto pohledu se tedy nelze divit postupu zemí, které zajišťují především vlastní bezpečnost.
V politickém rachotu trochu zaniká, že migrační krize představuje v první řadě obrovský problém logistický. Jen v případě syrských uprchlíků jsou stovky tisíc osob v pohybu a miliony v uprchlických táborech. Ti musejí minimálně mít co jíst a pít a čím se chránit před nadcházející zimou. V tom by snad mohla pomoci miliarda eur přislíbená uprchlickým táborům v Turecku, Libanonu a Jordánsku. Ale musela by se proměnit ze slov v činy okamžitě, ne dopadnout jako mnohá velká, ale nakonec prázdná slova o rozvojové pomoci.
Důrazněji proti ekonomickým migrantům
Přes všechny ohledy na lidská práva a otevřenost evropského prostoru bude Evropa muset postupovat důrazněji vůči ekonomickým migrantům a těm, kteří nenaplní podmínky azylu. A na to je třeba si přiznat, že současná schengenská politika otevřených hranic je s řešením migrační krize neslučitelná. Nejde o návrat front na hranicích, kterých se obává evropský obchod. Ty byly beztak důsledkem celních, nikoli pasových kontrol. Ani stavění plotů na hranicích není samo o sobě rizikem unijnímu obchodu. Obojí může naopak účinně bránit chaosu, který může bolet mnohem více, jak je vidět na výpadcích dopravy mezi Rakouskem a Německem nebo Chorvatskem a Srbskem.
Od počátků Schengenu je na stole problematika zločinu, jemuž volný pohyb přes hranice usnadňuje práci. A na migrační krizi si zločin přichází na své. Europol už registruje na 30 tisíc pašeráků lidí.
Útlocitné obhájce lidských práv je dobré odkázat na příklad USA. Ty svou hranici s Mexikem stráží rozhodně odhodlaněji než Evropa Schengen, a přesto mají problémy, jaké si zatím neumíme představit. Kdo někdy žádal o vízum do USA, asi se divil, co všechno o něm chtěly americké úřady vědět. Do EU dnes proudí statisíce lidí, o kterých nevíme prakticky nic. Obnovení pasových kontrol napříč unií lze proto považovat za minimum toho, co se dá dělat. Jedna hranice Schengenu na vše rozhodně nestačí.
Čtěte také:
Téma: Migranti prověřují míru xenofobie v zemích Visegrádu
Migranti objevují novou cestu do Evropy. Přes Chorvatsko
Migranti můžou nastartovat druhý hospodářský zázrak, myslí si šéf Mercedesu
