Co kromě projevů lítosti ještě dodat k teroru v Paříži? Masová vražda redakce satirického magazínu Charlie Hebdo spáchaná teroristy hlásícími se k islámu je dalším potvrzením, že stejně jako se ve světě rozevírají sociální nůžky, vyostřují a polarizují se i postoje ve společnostech.
Motiv středečního zločinu se zdá prostý. Fundamentalisté se rozhodli vykonat boží trest za zesměšňování islámu a jeho proroka. Nutno ale připomenout, že list Charlie Hebdo a jeho karikaturisté si zdaleka netropili obhroublé žerty jen z islámu, ale i z křesťanů a papeže, z Izraele, z Putina a také ze všeho, co představovalo autoritu francouzského státu.
Teroristický útok v Paříži bychom neměli jen automaticky zastrčit do škatulky důsledků nepřátelství mezi křesťanským a islámským světem. Více než na osoby katů by bylo dobré se ptát, kdo jim dal do rukou zbraně, kdo jim umožnil velmi dobrou přípravu útoku. Nevíme to a asi nikdy vědět nebudeme.
Není třeba se hned pouštět do divokých spekulací o hrách tajných služeb. Přes všechny závoje zármutku je ovšem možné si cynicky všimnout, že atmosféra vyvolaná strašlivým činem může v důsledku prospět mnoha aktérům. Do jisté míry například socialistické vládě francouzského prezidenta Hollanda. Její popularita, stejně jako obliba samotné hlavy státu, v poslední době prudce klesala kvůli slábnoucí ekonomice i některým Hollandovým osobnostním rysům. Nyní má prezident šanci ukázat se jako rozhodný vůdce a ochránce své země a jejích svobod, což, když se to podaří, bývá zázračný lék na neoblíbenost. Stačí si vzpomenout na George Bushe a dny po 11. září.
Silnější postavení francouzského prezidenta by hrálo do karet Spojeným státům. Hlavní ideologický partner Hollandovy vlády už nějaký čas tluče do válečných bubnů, byť zatím ne zcela naplno. Na druhé straně světa se také ruskému režimu hodí chvilkové odvrácení světové pozornosti od východní Ukrajiny k nepřátelství vůči islamismu, který je pro Moskvu vzhledem k početnosti muslimské komunity v zemi velmi tíživá otázka.
Také Číně, tichému stoupenci všech, kteří jsou ochotni přistoupit na její hru na vzájemně výhodné vztahy, může situace po pařížském teroru vyhovovat. Pomůže jí ospravedlnit potlačování choutek Arabů hrát zprostředkovatelskou roli ve světovém obchodu. Čína zároveň může, bude-li chtít, použít krutost a globální záběr islamistů jako argument pro posilování své vojenské přítomnosti v Indickém oceánu a Arabském moři.
V nadsázce lze říci, že francouzská policie by mohla v souvislosti se zločinem vyšetřovat bezmála celý svět. Technologie na to ostatně, jak už víme, existují. V reakcích by však měl vítězit primárně rozum, ne vášně a city, které teror vyvolává. Vyhlašovat na základě hnusného aktu v Paříži nové křižácké tažení by bylo hrubě nespravedlivé. Otevřený svět má mnoho výhod i rizik. S riziky si však má poradit právo, nikoli hrubá síla ulice nebo vojsk.
Autor je publicista
Čtěte také:
Svět truchlí s Francií, hledání vrahů pokračuje
