S koncem minulého týdne se uzavřela od loňského podzimu trvající obměna vrcholného čínského vedení. Země je dnes druhou nejsilnější ekonomikou světa a má nejpočetnější ozbrojené síly. Vedení se mění zpravidla každých deset let.
Jak váha Číny v prostředí mezinárodního společenství za poslední desetiletí narostla, bylo okamžitě patrné z tónu, s nímž v neděli přednesla svůj inaugurační projev nová čínská hlava státu, prezident Si Ťin-pching.
Pevná pyramida
Prezident užil termíny jako „obroda národa“ a „splnění čínského snu“. Nabádal také ozbrojené síly, které mu přímo podléhají, aby se lépe připravovaly „vyhrávat bitvy“. Tato silná slova hovoří o jediném: Čína bude v nadcházející dekádě odhodlána zachovat svou stabilitu i na úkor jiných zemí. To by znamenalo významnou změnu v jejím hlavním myšlenkovém proudu. Vyplývá to však z podstaty čínského zřízení.
Z povolaných úst můžeme o Číně slyšet, že ji neřídí nějaký společenský model či strategie, ale události. V zemi tak obrovské rozlohou i počtem obyvatel a tak různorodé geograficky i společensky tomu asi jinak být nemůže. Takové rozsáhlé organizační celky, nejen státy, ale i obří korporace, skýtají pro své členy řadu výhod, ale i smrtících rizik.
Striktně centralizované rozhodování se v nich může plně a efektivně projevovat pouze za předpokladu přísně pyramidálních organizačních struktur, a to jen v co možná nejstabilnějším prostředí. Pokud se stabilita rozkolísá, vládnutí se podobá jízdě na toboganu. V ekonomice se zase po finanční krizi 2008 hovoří o tom, že žádná korporace už nesmí být „příliš velká, než aby padla“.
Sociální nůžky
Za posledních deset let vyrostla čínská ekonomika skoro o sto procent a chystá se podobným tempem růst i nadále. Zní to impozantně, ovšem na druhé straně mnoho Číňanů o tom stále ještě nemá ani ponětí. Jak známo, pokud statistiky uvádějí, že na každého obyvatele připadá jedno kuře, realita může vypadat i tak, že čtyři nemají ani pírko, tři mají po jednom kuřeti a jeden jich má pět. Vážněji se tomu říká rozevírání sociálních nůžek.
Jestliže se nová generace čínského vedení hodlá soustředit na sevření těchto nůžek, děje se tak právě v zájmu životně důležité stability. Je třeba zkrátka postupovat tak, aby nastupující buržoazie z bujících měst nepřerůstala přes hlavu dosud suverénně vládnoucí komunistické straně. Jenže i když čínští komunisté mohou různými opatřeními navodit situaci podobnou společné vývařovně, kde osm kuřat bude skutečně připadat na osm strávníků, těžko budou moci zařídit, aby každý dostal stejně chutné sousto. Tento problém už v sobě ale nese mnohem nižší riziko vzpoury, neboť nikdo nebude zcela bez masa.
Největší rozdíly napříč širokou čínskou společností budou v nadcházející dekádě panovat mezi venkovskými rolníky, rapidně rostoucí městskou buržoazií a proletářskou chudinou, kterou masivní urbanizace přitahuje jako mucholapka.
Zlé znamení?
Že by tisíce prasečích zdechlin neznámého původu plynoucích řekou k nabobské Šanghaji ve dnech voleb nejvyššího vedení Číny signalizovaly nárůst společenských problémů? Možná. Komunistická strana každopádně v době zasedání parlamentu zakázala poslancům bydlet v drahých hotelích. Dokonce i menu, které se jim pro oči veřejnosti servírovalo, postrádalo obvyklou opulentnost. A to je u Číňanů, kteří si na dobré jídlo potrpí, skutečně co říci.
Čtěte také:
Radek Palata: Jde o víc než o nehostinné skály
Radek Palata: Ukrajina volí - dohoda, nebo boj
Radek Palata: Za Bosporem začíná Asie
Autor je publicista
