Můžeme v Egyptě po roce a půl chaosu mluvit o revolučním vítězství demokracie, když se poprvé v historii tamní republiky ujímá funkce prezident zvolený z vůle občanů? Statisícový dav shromážděný na káhirském náměstí Tahrír v neděli odpoledne při oznámení volebních výsledků jásal, že ano. Nejde však jen o manipulaci s vědomím Egypťanů?
Většina obecně nejpopulárnějších osobností byla z boje o prezidentství vyloučena předem. Také zvolený prezident Muhammad Mursí kandidoval za islamistické Muslimské bratrstvo na poslední chvíli jen jako náhradník za svého vyloučeného kolegu.
Napětí, stres, nejasnosti. Tlampače sociálních médií. Tak lze v Egyptě charakterizovat atmosféru nástupu svobodných voleb, které si občané vynutili v revoluční vlně arabského jara. Svobodná volba však zůstává spíše pocitem, jejž někdo chce a snadno může někomu vnutit, než skutečností.
Z evropské perspektivy bychom to, co se dělo před egyptskými prezidentskými volbami i po nich, mohli stručně charakterizovat jako další vojenský převrat. Nejsme ovšem v Evropě. Na arabské jaro v islámském světě musíme pohlížet z perspektivy odlišné, nepídit se po banalitách. Důležitý je směr. Cesta se hledá za pochodu. Prvotním impulzem k arabským revolucím totiž byla obecná touha vzbouřit se, nikoli konkrétní touha po demokracii. Stěží lze toužit po něčem, co jsme nikdy nezažili.
Z hlediska přísné časové souslednosti se zde nastoupení cesty k demokracii stalo spíše prostředkem k utlumení vzpoury, než že by bylo jejím cílem. Hrozící anarchie a odmítnutí autority státu by nutně vedly k občanské válce, což dnes vidíme v Sýrii.
Pocit volby
13 z 50
V Egyptě latentní hrozba vzpoury stále trvá jak na straně režimu odcházejícího, tak toho nastupujícího. Ti, kteří skandují na náměstí Tahrír, nemají jasnou představu o budoucnosti. Ti, kteří vládnou, se snaží zabránit chaosu.
Pohlédneme-li do dávné minulosti organizace lidské společnosti, moci se lze dobrat v zásadě dvojí cestou. Silou, nebo klamstvím. To první dělali bojovníci, to druhé řekněme šamani. A šamanů v současném světě rozhodně přibývá. A pak tu máme také takzvanou mlčící většinu.
V případě Egypta revoluční nadšení opadá, jak ukazuje klesající volební účast. Z 80 milionů Egypťanů je 50 milionů voličů. Prezidentský mandát Muhammada Mursího podpořilo 13 milionů. Z toho vyplývá, že Mursí bude nucen k dialogu se širokým názorovým spektrem.
Od svržení monarchie v roce 1952 vládnoucí generalita navodila prostředí, které za každou cenu usiluje o pomyslnou stabilitu, jakýsi názorový střed. Pouhé hodiny po uzavření volebních místností zvláštní dekret Nejvyšší rady ozbrojených sil vyhradil generálům kontrolu nad legislativním procesem včetně tvorby ústavy, protože pár dní předtím juntou dosazení soudci rozpustili parlament. To vše, aby islamisté, žijící v Egyptě po dekády víceméně v podzemí, na vlně volební euforie plně neovládli zemi.
Až se prach usadí
Vojáci mají výhodu, že umějí čekat na vhodný moment úderu. Občané soužení denními starostmi mají v tomto ohledu mnohem menší kapacity. Jejich vůle k odporu se pomalu stupňuje a rychle upadá.
Čtěte také:
Egyptské volby vyhrál islamista Mursí, jsou obavy z nepokojů
Soupeři v egyptských prezidentských volbách se přou o vítězství
V Egyptě hrozí únosy, varují diplomaté
Pokud od pádu Husního Mubaraka půjde v Egyptě vše od desíti k pěti, budou občané stále ochotnější přistoupit ke kompromisům, jen když vše zase začne fungovat. A to začne teprve tehdy, až se usadí vrstvy pyramidy moci zvířené revoluční bouří.
Autor je publicista
