Na Blízkém východě se schyluje k další vážné krizi, pokud se do konce března nepodaří již ve druhé „definitivní“ lhůtě dospět k dohodě mezi Západem a Teheránem na íránském jaderném programu a mezinárodních vztazích obecně.
Co dohodě neustále brání, diplomaté veřejně moc říkat nechtějí. Pokud však zapátráme v paměti, promeškání loňské listopadové lhůty nezabránila ani fatwa, kterou jaderné zbraně zakázala nejvyšší íránská autorita, duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí.
Druhá džáhilíja
I když jde o ujištění s největší morální silou, jakou mohl Írán poskytnout, americký ministr zahraničí John Kerry to tehdy řekl celkem jasně: Přestože se Írán zavázal, že jaderné zbraně nikdy vlastnit nebude, klíčová je hlavně možnost ověřit plnění takových slibů.
Jsou tu ale i jiné důvody, proč se Íránu obávat. Letitá válka v Sýrii, na jedné straně mocně přiživovaná Íránci a na straně druhé arabskými mocnostmi, svými hrůzami nepřipomíná nic menšího, než co se v této části světa mezi muslimy nazývá džáhilíja, věk nevědomosti.
Tehdy, počínaje přibližně třetím stoletím našeho letopočtu, se postupně hroutily kultury Blízkého východu dosud kvetoucí z obchodních styků mezi Asií a Evropou. Příčinou byly proměny a zániky dopravních tras. Spásu přinesl až islám proroka Mohameda a s jeho šířením také arabské výboje. V nich zanikla zoroastrická Persie, jejíž geopolitické a kulturní dědictví se posléze přerodilo v šíitský směr islámu a v dnešní státnickou moc íránského duchovenstva. Arabské výboje také prakticky vymýtily křesťanství Východořímské říše z jižního a východního Středomoří. Tento stav přetrvává dodnes a křesťané se jen stěží dočkávají obrody svého vlivu skrze politiku sekularismu.
Zbrojní závod
Podobně jako ve věku džáhilíje vyvstávají i dnes v oblasti Blízkého východu civilizační hrozby. O ně se stejně jako tehdy mohou tříštit kultury kvetoucí z pramenů bohatství nezávislých na přírodních podmínkách, pokud tyto prameny budou mizet, jako mizely tehdy v dávné minulosti. Už dnes je patrná nervozita tamních ropných producentů z nízkých cen, zejména v případě těch zemí, které se potýkají s populační explozí.
Dnes vlivný člen saúdské královské rodiny říká, že cokoli bude Íránu v oblasti jaderného průmyslu umožněno, bude chtít Saúdská Arábie, ale i zbytek světa také. To jsou nebezpečná a varující slova a měli bychom se mít opravdu na pozoru před nástupem civilizačních hrozeb, k nimž jaderné arzenály vzhledem ke své ničivé síle nepochybně patří. Touha po těchto zbraních obvykle výmluvně naznačuje hloubku problémů, jimž zájemce čelí.
Írán mohutně zbrojí. Saúdští Arabové a jejich přátelé zbrojí o to usilovněji. Navíc koordinují a spojují svá vojska v arabský pakt statisícových armád. Tak obvykle nevypadají přípravy k míru, který má být podle západních politiků hlavním cílem dohod o íránském jaderném programu.
Chybí záruka
Možná že velký, bezmála civilizační konflikt na Blízkém východě nenastane brzy. Možná nenastane nikdy. Ale ani postupné vyvolávání lokálních válek není do budoucna zárukou, že nakonec na Blízkém východě nepromluví jaderné zbraně. Tím spíše, pokud by se tu už jednou objevily.
To je hlavní důvod, proč je třeba v jednáních s Íránem pokračovat. A také důvod, proč je třeba v tak konfliktní zóně, jakou Blízký východ je, šíření jaderných zbraní za každou cenu zabránit. Jak Írán, tak ostatní země v oblasti by si měly přitom především uvědomit, že hlavní civilizační hrozba pro ně nemá ani tak vojenský jako spíše společenský charakter.
Čtěte také:
Kerry zpochybnil dosažení jaderné dohody s Íránem do konce března
Netanjahu varoval před smlouvou s Íránem a jadernou hrozbou
Írán pomůže Venezuele v boji s cenou ropy, za poklesem stojí nepřátelé
