V Británii zřejmě nastává nová éra konzervativců. Alespoň takový dojem vyvolávala série sjezdů hlavních britských politických sil, tedy zejména konzervativců a labouristů, na přelomu září a října. Byly to poslední velké stranické slety před všeobecnými volbami, jež budou svolány zřejmě na 7. květen příštího roku.
Konzervativní premiér David Cameron za poslední čtyři roky prokázal, že je nespornou vůdčí osobností podobně jako jeho předchůdce z éry „New Labour“ v první dekádě tohoto století Tony Blair. Po Blairovi však labouristům vůdčí osobnost chybí. Nebyl jí ani šedý úředník Gordon Brown, ať byla jeho práce ve vládě sebezáslužnější, a není jí ani současný vůdce strany Ed Miliband.
Svým typickým poutavým stylem David Cameron v závěrečném projevu na sjezdu Konzervativní strany minulou středu jedinou větou poukázal na hlavní výzvu voleb a zároveň zničujícím způsobem potřel své oponenty: „Pokud budete večer uléhat s Nigelem Faragem, můžete se ráno probudit s Edem Milibandem,“ pronesl Cameron. Poněkud vulgární bonmot pobavil spolustraníky a zároveň upozornil veřejnost, že svými volebními hlasy nemusí vyjádřit přesně to, co ve skutečnosti chce.
Uléhat s Faragem
Labouristé za bukem
Hlasy pro Farageův tvrdě euroskeptický UKIP, který zcela účelově těží jen a pouze z britských antipatií vůči rozbujelosti a pravomocím bruselské byrokracie, totiž představují hlavní riziko úbytku voličů Konzervativní strany. Ta má přitom našlápnuto k získání většiny dostatečné pro sestavení jednobarevné vlády. Ke straně UKIP nedávno přeběhli dva konzervativní poslanci a v případě pokračování tohoto trendu by povolební vládní většina konzervativců mohla zmizet v nenávratnu.
Mnohé již naznačily květnové volby do Evropského parlamentu, které vyhrál UKIP s těsným náskokem před labouristy, na konzervativce zbylo třetí místo a Liberální demokraté, jejich koaliční partneři, skončili hluboko v poli poražených.
Konzervativci přitom dávají jasně najevo nechuť pokračovat v koalici s liberály, kteří ostatně ve volbách asi žádné zářné výsledky očekávat nemohou. Na druhé straně by pro Camerona bylo velmi obtížné spojit se místo toho s Faragem. Z jejich vzájemné nechuti by nakonec mohli těžit labouristé, a to i přesto, že jinak se jejich politické působení v opozici jeví jako hodně nevýrazné.
To hlavní, čím hodlá Konzervativní strana působit na voliče, je schopnost oživit hospodářství země po krizi roku 2008 a také vyvolávat mezi lidmi pocity patriotismu. Výsledky působení konzervativní politiky v ekonomice Británie se totiž zdají jednoznačně pozitivní. Z recese přede dvěma lety se Británie v letošním roce vyšvihla na čelo evropského hospodářského růstu a výrazně trumfla mnohé důležité ekonomiky na kontinentu.
Sbírání drobtů
Průzkumy veřejného mínění, které se týkají důvěry voličů v manažerské schopnosti politiků, také konzervativce jednoznačně upřednostňují před labouristy, jejichž politika permanentně otevřené kapsy může ohrozit to, co se po levicové „éře hojnosti“ tak pracně dává dohromady a splácí.
Stále totiž platí, že Asie zůstává v hospodářském růstu daleko vpředu, USA ji marně honí jako pes lišku, zatímco Británie sbírá drobty a kontinentální Evropa žije z ruky do úst. Britští konzervativci jsou přesvědčeni, že jediná cesta z marazmu vede přes úsporný a efektivní stát, který podporuje soukromé podnikání, zůstává otevřený vůči světu a slabým spíše pomáhá postavit se na vlastní nohy, než aby z nich dělal apatické příjemce sociálních dávek. Praxe i čísla jim dávají za pravdu.
