Čím blíže je Ukrajina k občanské válce, tím více se vtírá otázka, jaká je a bude role Ruska. Krymský scénář nelze na východní Ukrajině zopakovat. Moskva by musela pro svůj postup vybudovat daleko silnější ideovou konstrukci. Prvotní iluze o boji s fašismem, již se Rusko snažilo vytvořit, vyčpěla. Objevuje se však nová.
Iluze národního sebeuvědomění založená na příslušnosti k ruské říši. Kreml začal užívat pojmu Novorossija, Novorusko, který vznikl v dobách expanze carské říše k pobřeží Černého moře v 18. století.
Dnes ale nežijeme v éře Romanovců, v níž hlavním zájmem Ruska bylo získat území. O co jde teď, to bychom mohli souhrnně nazvat hmotným dědictvím sovětské industrializace prostoru SSSR. Největší odpor vůči Kyjevu je dnes patrný v těch částech Ukrajiny, kde se toto dědictví sovětského hospodářského modelu vyskytuje nejvíce.
Panují totiž obavy, že proevropská politika prosazovaná dnes Kyjevem vyústí v zásadní restrukturalizaci ukrajinské ekonomiky, při níž sovětské hmotné dědictví, z nějž Moskva těží, zanikne bez náhrady. Bývalý šéf mise NATO na Ukrajině James Greene to řekl nedávno jasně: bez podpory podniku v Záporoží se začne ruský vrtulníkový park rozpadat během několika týdnů. Bez podpory závodů v Charkově a Dněpropetrovsku se ruský jaderný potenciál během dvou tří let smrští na polovinu.
Nemělo Rusko na restrukturalizaci svých hospodářských vazeb v rámci někdejšího svazu myslet dříve? Z geopolitického i ekonomického hlediska zjevně nejde o jednoduchou a levnou záležitost. To ale platí pro každou velmocenskou politiku. Ta má Rusko do roku 2020 stát na zbrojních výdajích 20 bilionů rublů.
Samotné peníze ale Rusku zázračné zbraně neobstarají, na to bude třeba modernizace hospodářství. Jak bídně na tom Kreml v tomto směru je, ukazuje předloňské nadšení Moskvy pro vojenskou výrobu i tak pokleslého průmyslu, jakým disponuje Bělorusko. V případě Ukrajiny však Rusko zašlo daleko, takže volí spíše mezi většími a menšími ztrátami, než že by přepočítávalo výnosy.
V očekávání zhoršení mezinárodních vztahů už počátkem dubna vicepremiér Dmitrij Rogozin na setkání zástupců obranného průmyslu nabádal, aby se do budoucna spoléhal pokud možno výhradně na domácí technologie. Třetí vlna západních sankcí z minulého týdne, mířící mimo jiné na ruský zbrojní průmysl, Rogozinovy obavy potvrdila.
Prezident Putin už ale sebevědomě prohlásil, že Rusko neklesne, naopak půjde vpřed. Současná ruská politika však působí spíše anachronicky. Nikoli poprvé. Dva roky před pádem carismu T. G. Masaryk napsal: „Rusko je tím, čím Evropa byla.“ Po zuby ozbrojená autokracie tehdy vyvolávala v Evropě rusofobii. Dost podobnou té ze sovětských dob. Ostatně i té dnešní.
Čtěte také:
Nepokoje v Oděse rozdmýchala Moskva, tvrdí ukrajinský expert
