Ať se nám to líbí, nebo ne, v Levantě, pruhu území od Mezopotámie po Středozemní moře, se schyluje k další plnokrevné válce. Po Sýrii jde tentokrát o Irák, jenž se marně snažil svou nezúčastněnou politikou zabránit rozšíření syrského násilí za své hranice.
Blesková ofenziva militantní islamistické organizace ISIL, která již delší dobu působí v příhraničních oblastech Sýrie, ovládla strategicky významné území v údolí životodárné řeky Tigris od Mosulu dolů až na pouhou hodinu cesty od Bagdádu.
O hloubce problémů irácké vlády, která se snaží svou neschopnost maskovat zlehčováním skutečností a obviňováním nepřátel v zahraničí, svědčí dobytí 1,5milionového Mosulu, jejž strážilo několik desítek tisíc příslušníků vládních sil, méně než dvěma tisíci džihádisty během několika dní.
Povstání sunnitů
Taková je předscéna už zcela zjevně nadcházející otevřené války v Iráku, kterou si vláda stále nehodlá přiznat, když tvrdí, že jde hlavně o dílo zahraničních a ze zahraničí sponzorovaných džihádistů. Jenže je třeba si všimnout, že ISIL slaví snadné úspěchy právě na územích, kde za Saddámovy republiky vládla sunnitská menšina. To jistě není náhoda.
V Iráku se právě teď rozvíjí sunnitské povstání podobně jako v roce 2003 proti americké okupaci. Ta sice v Iráku prosadila pravidla demokratického rozdělení moci, avšak ideály plurality se rok za rokem rozpouštějí v denní praxi iráckého života.
Podstatou střetu, jehož konec je v nedohlednu, je ovšem v zásadě širší konflikt mezi zájmy stoupenců občanské společnosti, která respektuje univerzální lidská práva, a tradičními sférami vlivu jak arabského sunnitského světa, tak toho šíitského v Íránu. Teherán se navíc stále viditelněji vžívá do role nové Perské říše. Ta byla v oblasti historicky dominantní a její území zahrnovalo celou Mezopotámii.
Zástupná válka
O zapojení Íránu do války v Sýrii (na straně Bašára Asada) není pochyb, stejně jako nelze pochybovat o angažmá šejků z Arabského poloostrova na straně druhé. Nyní se tato zástupná válka v podstatě jen přesouvá do Iráku.
Co bychom s tím měli dělat my na Západě? Má se Západ k některé ze stran přiklonit, nebo se dokonce do konfliktu přímo zapojit? Velmi těžké otázky. V každém případě si už pomalu přiznáváme, že udržet status quo, tedy hranice nakreslené na troskách Osmanské říše podle zájmů a momentálních sfér vlivu vítězných mocností první světové války, bude velmi obtížné. Ne-li nemožné.
Někdejší ovládání příliš rozsáhlých území strategií „rozděl a panuj“ se začíná obracet proti nám. Podobné pocity projevují už i USA. To bylo patrné i v páteční odpovědi amerického prezidenta Baracka Obamy na zoufalé prosby iráckého premiéra Núrího Málikího o vojenskou pomoc. Obama odpověděl, že vůdci Iráku musejí nejdříve „prokázat odhodlání vykonat obtížná rozhodnutí a kompromisy ve prospěch lidu Iráku v zájmu udržení země pohromadě“.
Irák na orbitu
To dosavadní politika šíitské vlády premiéra Málikího nedokázala. Byla stále zjevněji nakloněná Íránu, který chce Irák prostřednictvím justice a duchovních pevně připojit na svůj orbit. Nápadně se to ukázalo na jaře, kdy irácká vláda představila kodex rodinného práva. Zejména postavení žen ve společnosti je v něm ušito zcela podle íránského vzoru, čímž protiřečí univerzálním lidským právům, která dosavadní občanský zákoník republiky z roku 1959 respektuje. I to mohla být jedna z rozbušek konfliktu, který se zřetelně vyvíjí v občanskou válku v Iráku.
Čtěte také:
Radikálové v Iráku kontrolují velkou část rafinerie v Bajdží
Irácká armáda zastavila postup vzbouřenců na Bagdád. Chystá protiútok
Obama vyšle do Iráku stovky poradců. Přímé zapojení do bojů vyloučil
