To, co na východě Ukrajiny zprvu vypadalo jako akce skupinek výtržníků odmítajících sesazení svých místních hlavounů novou kyjevskou vládou, se pomalu, ale jistě mění v širší separatistické hnutí. I když s ním většina veřejnosti v převážně ruskojazyčné části Ukrajiny podle sociologických průzkumů nesouhlasí, zjevně s vidinou světlejší budoucnosti na orbitu Evropské unie, může se její názor časem měnit.
Především v případě prohlubování rozkladu státní správy v Kyjevě a její pokračující neschopnosti si s dosud nepočetnými skupinami separatistů poradit. V tomto bodě vyvstává riziko rozšíření násilných střetů, které může postoje dosud mlčící většiny radikalizovat.
Vláda v Kyjevě tedy bude muset na lékárenských vahách vážit své příští kroky, pokud se na východě země bude chtít vyhnout krymskému scénáři. Co jí zatím hraje do karet, je dosavadní zdrženlivost Ruska vůči volání separatistů po vojenské ochraně ruskojazyčné části ukrajinských obyvatel.
Na ženevském setkání šéfů diplomacií Ukrajiny, Ruska, USA a EU koncem minulého týdne se zrodilo prohlášení požadující odzbrojení všech nezákonně ozbrojených skupin a ukončení nezákonného obsazování budov místních správních a bezpečnostních orgánů. Roli zprostředkovatele a pomocníka by podle dohody měla hrát mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Sergej Lavrov v Ženevě prakticky nedostal příležitost prosazovat ruské požadavky na federální uspořádání budoucího politicky a vojensky neutrálního ukrajinského státu, jak je publikovalo jeho ministerstvo zahraničí. Rezervovanější postoj Ruska, přinejmenším ve srovnání s Krymem, lze přisoudit vojenskému a hospodářskému tlaku ze západu. Evropská unie a USA jsou podle všeho odhodlány uplatnit vůči Rusku třetí fázi ekonomických sankcí, jejichž charakter už se přirovnává k těm íránským. Je nabíledni, že právě vývoj na východě Ukrajiny bude pro příslušná rozhodnutí rozhodující.
Místo Majdanu bossové a oligarchové
V diplomatickém světě sice všichni hovoří o nutnosti uvolnění napětí kolem Ukrajiny, ale mnohé konkrétní kroky tomu zrovna nepomáhají. Na východní i západní ukrajinské hranici se soustřeďují vojska. Oboustranné úvahy o hospodářských sankcích vytvářejí předpolí pro případ rozvinutí ozbrojeného konfliktu.
Kde v tom všem zůstalo budování ukrajinských demokratických institucí a vlády zákona? Majdan chtěl na Ukrajině nastolit demokracii. Ale spíše se tu rodí z východu i západu živená direktivní politika korporativismu. O všem začínají (opět) rozhodovat místní bossové a oligarchové. V takové situaci chřestění tanky, děly ani stíhačkami rozvoji demokracie a pluralismu nijak nepomáhá.
Ideály budování právního státu na Ukrajině nehledejme. Když už nějaké poučení, pak snad o tom, kam až může vést neschopnost a korupce ve státní sféře, zvláště když se spojí s pevným provázáním ekonomiky a mafiánských struktur.
Čtěte také:
Po násilnostech panuje na východě Ukrajiny klid, USA nabízí Kyjevu pomoc
Moskva nabízí občanství lidem z někdejšího Sovětského svazu
Ukrajinští separatisté zadrželi novinářku. Viní ji z válečných zločinů
Rusko zavřelo čtyři ukrajinské banky na Krymu. Neplnily prý závazky