V Praze proběhl v pátek mimořádný summit premiérů středoevropského uskupení V4, který se snažil hledat řešení vyhrocující se migrační krize v Evropě. Žádný zázračný recept na něm nevznikl, ani nemohl. V podstatě se nic nemění, přetrvává odmítavé stanovisko k migračním kvótám diktovaným Bruselem a bohatšími členskými státy Evropské unie.
Azylová politika nikdy není, nebyla a nebude otázkou stěhování národů. S tím máme sice v historii také zkušenosti, ale z bezpečnostního hlediska jde o problém na zcela jiné úrovni. I z vyjádření NATO, že do migrační krize v Evropě rozhodně nehodlá nijak zasahovat, je zřejmé, že žádné stěhování národů nebude. Jinak řečeno, politických azylantů lze přijímat řádově tisíce, nikoli statisíce a miliony. Vše ostatní je třeba řešit za hranicemi EU.
Z migrantů snažících se dostat do blahobytné Evropy přes Středozemní moře a Balkán tvoří Syřané vyhnaní z domovů občanskou válkou asi třetinu. To je důležité si uvědomit při jejich odlišování od migrantů ekonomických mířících k nám především z Afriky, které bychom měli za současné migrační krize nemilosrdně vracet zpět.
Pro 11 milionů Syřanů vyhnaných konfliktem z domovů bychom pak měli dělat rozhodně více tam, kde se jich dosud značná většina ukrývá – ať uvnitř hranic jejich země nebo v jejím blízkém okolí. Je zcela skandální a hrubou chybou, že mezinárodní společenství včetně zemí EU nedokáže těmto lidem připraveným o domovy a z valné části i živobytí poskytnout alespoň tolik humanitární pomoci, aby nehladověli. O podpoře v boji proti diktatuře, vůči níž povstali, ani nemluvě.
Fakta úřadů OSN, jako jsou UNHCR, WFP a FAO, jasně hovoří o naší nevšímavosti, která se nám vrací v migrační krizi. OSN počátkem července oznámila překročení čtyřmilionové hranice v počtu syrských uprchlíků za hranicemi Sýrie, předevšim v Turecku, Libanonu, Jordánsku a Egyptě. Ale především také to, že nemá dostatek peněz, aby těmto lidem dala alespoň najíst.
Drtivé většině těchto uprchlíků byla OSN od července nucena snížit potravinové příděly na polovinu, a to ani předtím nebyly nijak závratné. Například v ne zrovna bohatém a početném Libanonu dostane nyní syrský uprchlík, kterých je tam přes milion, od OSN 14 dolarů na osobu a měsíc. Přitom v Libanonu činí hranice chudoby kolem čtyř dolarů na den.
Neméně tragická je situace sedmi milionů vysídlenců uvnitř Sýrie, kde úrodné oblasti ovládá Islámský stát.
Pokud se tedy v posledních měsících zvedá silná vlna syrských uprchlíků, je nasnadě, proč se tak děje. Je proto s podivem slýchat politiky, například potravinářského oligarchu Andreje Babiše, že je třeba kopat na hranicích Unie zákopy. Přitom by to měl být právě on, kdo by si měl uvědomovat, co z člověka válka a hlad dělá. Jestli dáme Syřanům na Blízkém východě alespoň najíst, nebudeme pro ně muset v Evropě stavět nová města. Vyjde nás to levněji a oni budou mít mnohem větší naději vrátit se někdy domů.
Autor je publicista
Čtěte také:
Brusel navyšuje uprchlické kvóty. Česko má přijmout skoro tři tisíce lidí
Visegrád o uprchlících se blíží. Francie označila přístup spojenců za skandální
Podepsán kačer Donald. Klausovu výzvu proti migrantům zaplavili trollové
Tusk: Státy EU by si měly přerozdělit alespoň sto tisíc uprchlíků
Do Německa přijíždějí tisíce migrantů, Merkelová čelí kritice
Česko přestane zadržovat Syřany, uvolní jim cestu do Německa
