Lednový pád světových burz všem připomněl, že hledání podnikatelských příležitostí je stále úkolem číslo jedna. Ukončením dlouholetých mezinárodních hospodářských sankcí vůči Íránu se velké množství právě takových příležitostí nabízí. Nic ale není tak jednoduché.
Když Mezinárodní agentura pro atomovou energii potvrdila, že Írán plní červencovou dohodu o svém jaderném odzbrojení, automaticky se od poloviny ledna zrušily všechny sankce OSN vyplývající z příslušných rezolucí Rady bezpečnosti z let 2006 až 2010.
Na straně Evropské unie tak padly prakticky veškeré bariéry k rozvoji vzájemných vztahů, jemuž bruselská administrativa vyjadřuje bezbřehou podporu. Na druhém břehu Atlantiku ovšem k Íránu přistupují nadále mnohem zdrženlivěji. Washington sice musí respektovat rozhodnutí OSN o zrušení sankcí vztahujících se k íránskému jadernému programu, ale dosud ponechává v platnosti řadu vlastních unilaterálních sankcí vztahujících se k situaci lidských práv v Íránu, jeho podpoře terorismu a podobně, především co se týče pokračujícího sankčního systému OSN vůči dalším íránským zbrojním programům včetně balistických raket.
Proto by měl prakticky každý, kdo by někdy v budoucnu uvažoval o spojení s americkým partnerem, své aktivity v Íránu dobře rozvážit a pečlivě prostudovat sáhodlouhý seznam sankcí na webu amerického ministerstva financí. A netýká se to jen Íránu. Řada evropských finančních ústavů na to ještě nedávno těžce doplatila. Pro země EU již však toto přímé ohrožení není tak akutní a lze očekávat, že v hospodářské obrodě Íránu sehrají významnou roli.
Spěchej pomalu
I tady ale platí „spěchej pomalu“. Unijní šéfdiplomatka Federica Mogheriniová sice minulý týden v Evropském parlamentu v sáhodlouhém vystoupení k zahraniční politice vyjádřila ke vztahům s Íránem řadu nadějí, ale nemohla pominout ani možná rizika. Tím bezprostředním je střet velmi protichůdných mocenských zájmů na Blízkém východě formálně reprezentovaných Íránem a Saúdskou Arábií, respektive směry šíitského a sunnitského islámu. Tahle hra má ovšem mnohem širší obsazení, což všichni tuší už jen při pohledu na syrskou tragédii.
Z toho důvodu bude na čerstvě otevřeném íránském trhu asi každý západní obchodník raději dělat rychlé obchody a žádat placení pokud možno na ruku, než aby se tam dlouhodobě zavazoval. Pro Evropany tak může být zajímavá třeba íránská burza. Také vývoz zboží najde na íránském trhu své příležitosti, ale musí počítat se domácí, státem podporovanou konkurencí, která v rámci sankčního samozásobování mnohé sektory prakticky ovládla, případně se v mezidobí otevřela levné čínské a podobné produkci.
Perspektivní trh
Spotřební trh Íránu ale přesto bude dlouhodobě jednoznačně perspektivní. Vyplývá to z poměrně rychlého růstu populace – ze šedesáti milionů lidí z počátku 90. let na současných osmdesát milionů. Tento růst přitom na rozdíl od jiných blízkovýchodních zemí nevedl k větším sociálním krizím. Naopak v době uvolněnějšího mezinárodního prostředí první dekády 21. století byla křivka růstu íránské ekonomiky stabilně stoupající.
To by se nyní mělo po pětileté pauze opakovat a pro nás by měla být zajímavá především dlouhodobější strategie Íránu diverzifikovat svou ekonomiku tak, aby se vyhýbala krizím vyvolávaným inflačním charakterem bohatství z uhlovodíkových paliv v čele s ropou. Ovšem jako vždy, na divokém Blízkém východě je dobré být opatrný. Jak zní čerstvá zkušenost ministra Jana Mládka: o politice se moc nebavit a nabízet německou kvalitu za české ceny.
Autor je publicista
Čtěte také:
Obří kontrakt potvrzen: Írán nakoupí 114 letadel Airbus
Řekové se jako první z EU dohodli s Íránci na nákupech ropy
Slovenské firmy se v Íránu dohodly na výstavbě zásobníků ropy
ČLÁNKY DO MAILU