Všechny možné nepravidelné milice si v Libyi od revoluce před třemi lety dělají, co chtějí. Zbraněmi prosazují své politické i ekonomické zájmy. Únosy politiků a úředníků, ozbrojené útoky na ně i celé úřady včetně parlamentu nejsou výjimkou. Téměř rok trvající blokády ropných zařízení snížily příjmy vlády na pouhou pětinu.
Za takové situace se podobně začaly chovat i pravidelné ozbrojené síly nebo státem podporované polooficiální jednotky. Chalífa Haftar se za revoluce jakožto někdejší generál postavil do čela neoficiálních osvobozeneckých sil, k nimž se teď připojují i některé jednotky armády včetně těch elitních.
Aniž si toho svět všímal, generál Haftar letos v květnu provedl v Libyi převrat. Obsadil parlament, zrušil volbu prozatímního premiéra a rozvinul rozsáhlé vojenské operace. V takovém prostředí Libye 25. června volila parlament. Už samo místo prvního zasedání parlamentu Tobrúk minulý týden naznačilo, k čemu přítomných více než 160 zákonodárců inklinuje. Zbylých třicet, hlásících se hlavně k islámským tradicím, se tam odmítlo dostavit a v Tripolisu svolávalo vzdoroparlament.
Sněmovna týden poté stanovila volbu prezidenta jako přímou, což nahrává domněnkám o tiché reorientaci libyjské politiky k egyptskému vzoru. Libyjským Sísím by se mohl stát právě generál Haftar, ovšem jeho vytlačování z ulic Benghází na východě nesvědčí o jistotě jeho postavení. Ani parlamentní volby vzhledem k pouhé pětinové účasti voličů situaci příliš nevyjasnily.
Nový poměr sil v zákonodárném sboru vznáší otázku, jak se bude chovat k závazkům přijatým v tom předešlém. V zemi, která žije takřka výhradně z ropných dolarů, bude kupříkladu hodně záležet, zda se přikloní k islámskému finančnímu systému, jak by to odpovídalo deklaraci parlamentu z prosince 2013. Teď se zdá, že šaríja by se mohla stát spíše jen inspirací než pramenem porevolučního zákonodárství Libye.
Banka HSBC loni odhadla, že produkt zemí Blízkého východu se v důsledku revolucí arabského jara snížil úhrnem o 800 miliard dolarů. V případě Libye jen blokády těžby ropy zemi za poslední rok připravily o 30 miliard.
Arabské revoluce se tak postupně obrací proti těm, kteří je vyvolali v ulicích, tedy proti chudině. Tamní převážně autoritářské režimy na to mohou spoléhat a nemusejí hlas ulice vyslyšet. Vládci v Libyi si tak jistí ale být nemohou. Mezi lidmi je příliš mnoho zbraní a o ropné dolary usiluje příliš mnoho zájmových skupin. V době blokád ropných polí newyorský Revenue Watch Institute odhadl, že za současného trendu výdajů a příjmů libyjský stát zbankrotuje do čtyř let. Vůle k dohodě by tedy byla na místě.
Na druhé straně různé milice by v Libyi neměly zapomínat, že jen držet v ruce samopal a kohoutek ropovodu k životu nestačí. Ropu je potřeba nejen těžit, ale také prodávat. A jak ukazuje čerstvý příklad Kurdistánu, pokud existují pochybnosti o legálnosti původu černého zlata, je velmi těžké pro ně najít zákazníka. Ceny na trzích přitom naznačují, že legální ropy bude zatím jistě dostatek.
Čtěte také:
