Už měsíc dvacítka zemí ze vzduchu útočí na pozice teroristů v Sýrii a Iráku a zatím nevidíme výraznější změny k lepšímu. Džihádisté z Islámského státu jsou stále schopni útočit, kde se jim zamane, dobyté pozice opouštějí jen sporadicky.
Vypadá to tedy, že s touto taktikou se můžeme na Blízkém východě připravit na dlouhou válku. A také nákladnou, pokud kvůli každému pick-upu s namontovaným kulometem bude startovat stíhačka. A to ještě nemluvíme o případném nasazení pozemních vojsk.
V základech protiteroristické koalice je přes všechna slova stále patrné přesvědčení, že co si kdo nadrobil, má si také sníst. To se projevuje i na ochotě poskytnout výcvik a výzbroj, nikoli vlastní vojska.
Váhavý Irák
Vezměme zprvu váhavý přístup Iráku ke konfliktu v Sýrii. Obával se, že se válka přelije za jeho hranice. Kdyby však tehdy jasněji přispěl k rychlejšímu ukončení syrské války, možná by dnes islamisté neovládali třetinu jeho území. Kořeny Islámského státu lze ostatně hledat už na černých trzích z dob sankčních režimů vůči režimu Saddáma Husajna. Kde jinde by se vzaly vazby na černý trh s ropou, který dnes Islámskému státu přináší stamiliony dolarů?
Rovněž z postojů Turecka je dnes jasné, že bude třeba ukončit hlavně konflikt v Sýrii, který je skutečným jádrem problému. Islámský stát je jen symptomem. Na turecké návrhy bezletové zóny nad severovýchodem Sýrie a nárazníkové zóny pro syrské uprchlíky však zatím Severoatlantická aliance nereaguje. Snad kvůli riziku aktivace článku 5 o společné obraně v případě napadení tureckého území. Ten je zřejmě také důvodem, proč se letecké údery v Sýrii omezují pouze na cíle Islámského státu a nejdou proti režimu Bašára Asada. Nikdo totiž nevidí do spojeneckých smluv mezi Asadem na jedné a Ruskem či Íránem na druhé straně.
Košile bližší než kabát
Je tu ale i další důvod. Vize islámského chalífátu napříč hranicemi stanovenými koloniálními mocnostmi vyvolává takové obavy, že košile začíná být bližší než kabát. Asad je Západu pořád milejší než džihádisté. Jejich řady plní stále noví stoupenci z řad Syřanů zbědovaných tříletou válkou i sympatizantů z celého světa.
Přitom situace v Sýrii se hned tak nezlepší, naopak. OSN už vzhledem k nedostatku peněz avizuje snižování humanitární pomoci. Ono pro žádnou organizaci na světě není snadné živit polovinu obyvatel nějakého státu, navíc za válečných podmínek. V případě Sýrie jde již o tři miliony uprchlíků za hranicemi a šest milionů vnitřních. K tomu se přidává i dosud zdánlivě bohatý Irák. Co se bude dít v Libyi či Sahelu, je ve hvězdách.
Pokud tedy nyní Turecko projevuje ochotu hrát v konfliktu roli stabilizační mocnosti, měli bychom mu naslouchat. Nikdo jiný tyto možnosti, zdá se, nemá a pro Západ jde stále o nejpřijatelnějšího partnera z islámského světa.
Čtěte také:
Turecko prý umožní iráckým pešmergům posílit obranu Kobani
Zahraniční komentáře: Der Standard, SME, The Daily Telegraph
