Na Ukrajině jsou v plném proudu přípravy ke skutečné krvavé válce. Kyjev mobilizuje záložníky, jejichž počet by se mohl do konce léta zvýšit na celkových 200 tisíc. Ani separatistický Donbas nezahálí. Jak vyplývá ze slov šéfa NATO Stoltenberga, z Ruska tam v posledních týdnech dorazily stovky kusů pokročilé vojenské techniky od raketových systémů po těžké dělostřelectvo, tanky, obrněné transportéry a systémy elektronického boje.
Kyjev i povstalci obnovili taktické bojové operace zjevně usilující o získání výhodnějších pozic před případným rozhodujícím střetem. Součástí této přípravy bylo vytlačení kyjevských vojsk z doněckého letiště nebo snaha separatistů ovládnout komunikace mezi Doněckem a Luhanskem v rámci snahy o spojení ozbrojených sil povstaleckých republik.
Ještě nedávno přitom NATO odmítlo oficiálně potvrdit slova ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, že na Donbasu působí již devět tisíc ruských vojáků. Dnes už Kyjev rovnou tvrdí, že na Donbasu velí generál 58. armády ruského Jižního vojenského okruhu.
Situace kolem Ukrajiny se tedy dramaticky a rychle mění, pravděpodobně v souvislosti s kolapsem jednání v rámci takzvaného „normandského formátu“ mezi Německem, Ruskem, Francií a Ukrajinou. Zdá se, že v pouhá slova už příliš nevěří nejen na Donbasu, ale ani v Kyjevě.
Ukrajina to dává mimo jiné najevo i důraznějšími požadavky na finanční pomoc, které se jí nově dostává od EU i USA zhruba po dvou miliardách eur a dolarů. Od Evropy žádá do budoucna také téměř úplnou náhradu dodávek plynu z Ruska a do řešení konfliktu chce zatáhnout jako garanty případných ujednání celou unii i Ameriku.
Slova už nestačí
Neochota přemýšlet
Co za to vše ale Ukrajina nabízí? Prakticky nic. Snad jen mlhavý příslib naplnění zájmů NATO, které by rádo vidělo na Ukrajině demokracii a respekt k vládě zákona kvůli stabilitě euroatlantického prostoru. Nutno ovšem podotknout, že před revolucí v Kyjevě a svržením prezidenta Viktora Janukovyče býval tento prostor o dost stabilnější. V lecčem to připomíná naděje arabského jara.
Je vůbec dnešní ukrajinský režim tak demokratický a respektující práva, jak si představujeme? V přístupu Kyjeva k ruskojazyčnému obyvatelstvu Ukrajiny jsou v tomto ohledu patrné velké rezervy. Kakaový magnát Porošenko má jistě mnoho zkušeností s výrobními procesy, ale rozvoj demokracie a lidských práv vyjádřený rozumnými zákony, to je trochu jiná disciplína. Jde spíše o proces myšlenkový, stále se vyvíjející, schopný reagovat na nové skutečnosti. Kdo chce situaci na Donbasu řešit silou, zjevně není příliš ochoten složitě přemýšlet, když se dá věc vyřešit takříkajíc šmahem.
Takový přístup bohužel pozorujeme v poslední době v Kyjevě i v Moskvě. Tím více hrozí asi nejhorší možný scénář, totiž že z Doněcku a Luhansku se stane nové Sarajevo nebo Groznyj. Místo vyjednávání a politického procesu se mezi Kyjevem a Donbasem rozvíjejí spíše kampaně – zprvu propagandistické, pak válečné.
Čas kampaní
Bohužel i jinde v Evropě a jejím blízkém okolí vidíme více kampaní než demokratického dialogu, jehož smyslem je dosažení kompromisu a smíru. Evropou se valí protimuslimská a protiruská propaganda, páni volají misérables do ulic. V bruselské administrativě vzniká viditelný rozkol mezi zájmy jihu a severu. Pokud vůbec něco takového existuje, pak toto jistě není dobré prostředí, v němž by bylo vhodné zahajovat jakoukoli, byť i lokální válku, která na Ukrajině reálně hrozí. To by si měli uvědomit všichni nejen v Kyjevě, ale i v Moskvě a také v Bruselu a Washingtonu.
Autor je publicista
Čtěte také:
Ukrajinská armáda hlásí těžké ztráty, v Minsku začali jednat
Na Ukrajinu dorazil ruský humanitární konvoj
Ukrajinci mají zbraní dost, válčí ale nešikovně, tvrdí expert
