Třetí a poslední předvolební televizní debata kandidátů na prezidenta USA se v pondělí věnovala tématu, které možná tolik nezajímá americké voliče, zbytek světa však ano: zahraniční politice.
Pokud se potvrdí odhady statistik, že se nerozhodnutí voliči v tomto dosud vyrovnaném volebním souboji přikloní spíše k vyzývateli než k obhájci funkce, pak by s nástupem republikána Mitta Romneyho do Bílého domu nastala v americké diplomacii výrazná změna.
Konec „restartu“?
Opoziční republikáni totiž dospěli k názoru, že Obamova „politika uvolňování“ v posledních čtyřech letech zachází až příliš daleko. To bylo také hlavní motto republikánského kandidáta Romneyho, když v kampani mluvil o zahraničních vztazích, ať už v čistě diplomatické, obranné, či hospodářské sféře. Romney často působil jako tambor svolávající šiky k rozhodnému úderu. Průběh předvolební kampaně však v této oblasti postupně obrušoval Romneyho hrany, což bylo patrné právě nyní při závěrečném televizním duelu na Floridě.
Na řadu zahraničněpolitických otázek se na Floridě nedostalo, a tak je třeba pro úplnější obraz Romneyho diplomacie jít hlouběji. Není třeba jasné, zda by Romney nadále trval na obnovení projektu americké protiraketové obrany ve střední Evropě, jejž Obama zjevně obětoval „restartu“ v americkoruských vztazích.
Americkému ropnému gigantu Exxon Mobil se i díky tomu v Rusku otevřely netušené možnosti. Přestože se ovšem Romney v kampani projevoval jako rozhodný zastánce olejářů, plynařů a uhlobaronů, zároveň nevybíravě kritizoval Rusko za ústup od demokratizace a hospodářské liberalizace. Při poslední prezidentské debatě dokonce neváhal označit Rusko za „největšího geopolitického nepřítele“ USA. Proč si Romney může dovolit takovou otevřenost? Trvá totiž na dosažení energetické soběstačnosti USA ve spolupráci s Kanadou, a tím posílení americké suverenity ve vládě nad zbylým světem.
Zapomenutí Britové
I nad tím se jistě bude Rusko pozastavovat stejně jako ostatní světové energetické mocnosti. Už teď musel Gazprom kvůli americkému břidlicovému plynu odložit ad acta projekty v Barentsově moři a emiráty zase nasměrovat svůj zkapalněný plyn do Asie.
Přitom je zajímavé, že na to vše dosud doplácela hlavně energeticky stále méně soběstačná Velká Británie, o jejíchž výjimečných vztazích s USA nepadlo na Floridě prakticky ani slovo. Spojené státy teď zkrátka více zajímá Asie a Tichomoří, kde se v otázce Číny a její rostoucí role ve světě Romney i Obama v zásadě shodují na potřebě udržování vzájemně výhodných vztahů.
Čtěte také:
Kritika Číny v kampani je hlavně divadlo pro voliče
Poslední debata: v zahraničních tématech víc přesvědčil Obama
Pro Evropu je důležitý hlavně pokračující zájem USA bojovat s extrémními formami islámu a terorismem. Pro Romneyho zůstává zásadním problémem jaderné vyzbrojení Íránu. I když na Floridě už tak rozhodně netvrdil, že by jako prezident dal povel k preventivnímu úderu na íránská jaderná zařízení.
Plné zuby válek
Horký brambor íránské bomby přitom spadne s velkou pravděpodobností právě do rukou příští americké administrativy. Pokud však přední republikánský poradce pro zahraniční politiku John Bolton, jemuž Romney údajně nejvíc naslouchá, hovoří o potřebě návratu k „reaganovské zahraniční politice míru prostřednictvím síly“, pak by si měli být američtí spojenci svou bezpečností celkem jisti. Úplně přímo to kandidát Romney říkat nemůže, protože američtí voliči už mají válek plné zuby.
Autor je publicista