Zdá se až příliš jednoduché ukázat na Islámský stát jako hlavního strůjce teroru v Paříži i kdekoli jinde na světě. Organizace se sice k útoku přihlásila, ale to ještě zdaleka nemusí znamenat, že jeho moc skutečně sahá od Eufratu až k Seině.
Podobní militanti pocházejí často z různých koutů muslimského světa a nespojuje je dohromady nic kromě absolutní nenávisti k nepříteli. V případě útočníků z Paříže zatím víme o původu evropském, marockém či alžírském. Se Sýrií, kam se obrací hněv Západu, měli bezprostředně jen málo společného.
Západ je v takzvané válce s terorem už od 11. září 2001. Ovšem to, co se v posledních letech rozvíjí v okolí Evropy, už svou vyhraněností začíná připomínat křižácká tažení středověku, o jejichž důvodech a účelu se mimochodem historici dodnes přou.
V dnešních časech jde o něco, před čím již s rozpadem bipolárního světa varovala Huntingtonova teorie střetu civilizací. Zatím je k tomu daleko, ovšem stále hlubší vměšování Západu do lokální situace v Sýrii a snaha jí udávat směr vytváří do budoucna předpoklady k rozpoutání mnohem širšího konfliktu.
Rychle ukončit syrskou válku
Jestli panuje shoda na nějakém způsobu, jak momentálně nejlépe předejít množícím se rizikům, pak je to co nejrychlejší ukončení syrské války. Po Paříži zesílené volání po spojení křesťanských sil, tedy Západu a Ruska, ovšem ani zdaleka nemusí vést ke šťastnému konci. Ruské zájmy jsou totiž v Sýrii, podobně jako dříve v Libyi, velmi vyhraněné a v podstatě ne-li rovnou nepřátelské vůči Západu, pak alespoň málo slučitelné. Jsou totiž zcela podřízeny ruské představě o pozici světové supervelmoci.
Už za studené války se Moskva tam, kde šlo o prosazování lidských práv, neštítila oponovat podporou teroru, proti němuž dnes brojí. Stačí si vzpomenout na Šakala či Minaříka. Novodobým dokladem téhož jsou zločiny syrského prezidenta Bašára Asada na vlastním obyvatelstvu. Jeho moskevský sponzoring je hlavním důvodem, proč se syrský konflikt zvrhl v úplné šílenství. Podlost jedněch vyvolává touhu oplácet stejnou mincí.
Při úvahách, které strany by měly být při řešení konfliktu v Sýrii rozhodující, by měla hrát velký význam skutečnost, že islámské země svým členstvím v OSN v podstatě uznávají univerzálnost lidských práv, a kulturní odlišnosti je nutno brát jako důsledek rozdílů v historickém vývoji. Pokud tedy hodláme k ukončení syrského konfliktu přispět, měli bychom v něm podporovat ty, kteří závazek plynoucí z členství v mezinárodním společenství akceptují. Zastírat bojem za kulturní hodnoty vlastní nízké mocenské zájmy by se nemuselo vyplácet. Ostatně už se nevyplácí.
Čtěte také:
Francie bombardovala v Sýrii město, kde se plánovaly pařížské útoky
Útoky v Paříži si vyžádaly nejméně 129 obětí, platí výjimečný stav
„Paříž změnila vše“. Bavoři žádají konec vstřícnosti vůči uprchlíkům
