Radek Palata: Rudé trenýrky nad Bruselem?

Politické ledy kolem Kuby tají a novou éru vztahů s tímto ostrovem zahajuje i Evropská unie. Podepsala s Havanou politickou dohodu nahrazující dosavadní takzvaný „společný postoj“ z roku 1996. Ten jednoznačně usiloval o demokratizaci kubánského socialismu.

Nyní výměnou za oteplení politických a hlavně hospodářských vztahů vyjadřuje EU vůči socialismu na Kubě smluvně respekt a porozumění. Že by rudé trenky zavlály i nad Bruselem? Ze strany kubánského disentu, pro nějž je nová dohoda mezi unií a Kubou určitě chmurnou zprávou, by asi bruselská obdoba pražského protestu proti laškování s totalitou rovněž připadala v úvahu. A zřejmě nejen pro kubánské stoupence demokratických hodnot.

Aktualizace systému

Nejde totiž pouze o podpis „Dohody o politickém dialogu a spolupráci“, jemuž v Havaně minulý pátek přihlížela unijní šéfdiplomatka Federica Mogheriniová. Jde také o vyjádření, která u této příležitosti zazněla. Zněla slova o vzájemné důvěře a rovnosti. Tedy, jinak řečeno, o plném uznání totalitní moci na Kubě.

Co lze od takového dialogu a spolupráce EU s Kubou do budoucna očekávat? Jistě ne zásadní a rychlé politické a hospodářské změny na ostrově. Podle diplomatky Mogheriniové, která promluvila na tiskovce v Havaně, jde unii pouze o „aktualizaci“ ekonomického a společenského systému na Kubě. V mnoha obměnách se tam hovořilo také o dosažení „udržitelnosti rozvoje“.

V bruselské centrále tedy panuje o vývoji na Kubě představa nikoli nepodobná čínskému rozvojovému modelu – ucpat lidem ústa penězi a tvrdou prací. Jedna země, dva systémy. Tržní ekonomika, totalitní politika. Znali jsme to za nacismu a v některých zemích i za socialismu, ostatně kolébkou obou ideologií byla právě Evropa.

Sluší se připomenout, že se už několik let množí pochyby jak o smyslu prohlubování unijní integrace, tak především o nedostatku demokracie v tomto procesu. Může to být zdroj vzájemného pochopení bruselských struktur a ostrovů totality? Vždyť byrokraté a technokraté, jimiž se hemží mocenská centra jak v Bruselu, tak v totalitních metropolích, si tak snadno porozumějí. Tihle lidé chtějí mít vždy všechno hezky zaškatulkované, aby měli přehled, jak jejich moc roste.

Život není přímka

Jenže život se nevyvíjí v přímce a přehlížet zdánlivě drobné detaily se nevyplácí. To je podstata politické plurality a tržního hospodářského systému. V Americe, kam se z Evropy svého času hromadně odcházelo za svobodou, je tohle vnímání mnohem rozvinutější, a proto mají Američané k totalitním systémům i náznakům totality mnohem větší nedůvěru.

Některá ústa peníze zavírají, ale jiná zase naopak dokážou otevřít. To se stalo i Mogheriniové v Havaně. Unijní šéfdiplomatka tam totiž označila americké hospodářské embargo za nezákonné ve smyslu jeho extrateritoriálního účinku, zmínila případ, kdy USA před pár lety penalizovaly evropské banky za služby pro Kubu, ale také pro Írán nebo Súdán. Měla si uvědomit, že pokud unie k podobně problematickým zemím téměř zásadně nepřistupuje z pozice síly, pak právě sankční postihy jsou prakticky jedinou zbývající cestou. Ovšem pokud by příliš měkký přístup unie vedl k jejímu vlastnímu ohrožení, pak právě nemístná kritika tvrdšího amerického přístupu může Evropu připravit o pomoc zásadního spojence.

Národní překážky

Spojenectví s USA znamená pro mnoho států unie ústřední otázku, a proto je také na vážkách ratifikace dohody s Havanou v národních parlamentech. Do budoucna se rovněž hraje o uvolnění obchodu s USA a upřímně řečeno, co se týče byznysu, hospodářské vztahy s Kubou jsou vůči tomu nicotné.

Pokud příští rok zasedne v Bílém domě některý z republikánských kandidátů, pak se unijní obecně měkký přístup k problémům stane dvojnásob problematickým. Vyplývá to z předvolební debaty republikánů v Miami, která proběhla pouhý den před návštěvou Mogheriniové v Havaně, a hodně se tam hovořilo nejen o Kubě, ale také Íránu, Číně, Rusku a Ukrajině.

Čtěte také:

Kuba nezvládá rekordní počty turistů. Největší nápor ji ale teprve čeká

EU a Kuba podepsaly v Havaně dohodu o normalizaci vztahů