Spojené státy teprve nyní přistupují k normalizaci obchodních vztahů s Ruskem, nástupnickým státem Sovětského svazu. Po dlouhých debatách prošel příslušný zákon, ve čtvrtek jej schválil Senát.
Hlavním impulzem pro vznik zákona se stal vstup Ruska do Světové obchodní organizace, který vyvolal požadavek na zrušení starého Jacksonova-Vanikova zákona omezujícího obchod se Sověty. Ten přes pád komunismu platil od roku 1974 až dosud.
Bitva o přezdívku
Důvodem, proč zákon zrozený za studené války platil i dlouho po jejím konci, byly americké obavy o stav lidských práv v Rusku. Ty ovšem dosud přetrvávají a staly se také motorem vzniku sankční doložky k nynějšímu „standardnímu“ zákonu o obchodních vztazích. Doložka dostala jméno na počest právníka Sergeje Magnitského, který v roce 2009 zahynul v ruské vazbě, v níž se ocitl zjevně kvůli snaze odhalit velký případ korupce ve státním aparátu.
Proto se celé nové normě v duchu amerických legislativních zvyků přezdívá Magnitského zákon. Ale aby se mu tak přezdívat mohlo, o to se sehrála veliká bitva. Jádro sporu představovala ošemetná otázka, zda stav lidských práv podmiňuje rozvoj obchodních vztahů. Zástupci obchodu s Ruskem do debaty naverbovali lobbisty, aby tento zákon potopili. Nakonec se tak nestalo a obecně se očekává, že prezident Barack Obama Magnitského zákon podepíše ještě letos.
Potrefená husa kejhává, a tak ruská vláda reagovala na zákon obratem – tvrdou kritikou a hrozbami „souměrné reciprocity“. Zákon totiž může ruskému státnímu aparátu způsobit velkou ostudu, až se jeho představitelé ocitnou kvůli vážnému narušování lidských práv na seznamu osob, jimž USA odmítají udělit vstupní vízum.
Kypr nebo Vary
Magnitského zákon nemíří jen na porušování svobod vyznání a shromažďování či práva na spravedlivý proces a demokratické volby. Velký důraz klade také na boj s korupcí, mezi jehož padlé patřil právě i právník Sergej Magnitskij. Sankce plynoucí ze zákona se netýkají jen viníků v tomto konkrétním případě, ale obecně všech, kteří se podílejí na mimosoudním zabíjení a mučení osob snažících se odhalit nezákonné aktivity představitelů ruské vlády. Zákon také ustavuje horkou linku a zabezpečené internetové spojení pro hlášení případů korupce i pokusů o ni.
Moskva by vlastně měla Magnitského zákon spíše vítat, protože jí pomáhá v řešení vážného problému, jímž korupce v dnešním Rusku bezesporu je. Ovšem pro ruské mafiánské úředníky je atraktivní užívat si své lehce vydělané peníze v zahraničním luxusu. Nyní se jim však přestává zdát o Americe a budou si muset vystačit s Kyprem, francouzskými Alpami nebo Karlovými Vary. A zřejmě ani tyto sny nebudou mít dlouhého trvání – obdobu Magnitského zákona připravuje i Evropská unie.
Lepší společnost
Jsou-li ruskému státu zkorumpovaní úředníci milejší než standardní a zodpovědné postavení v mezinárodním společenství, nelze se zase zpětně divit, že Magnitského zákon v Americe vznikl.
Samozřejmě může dojít k omylu; asi jako když se třeba i bezúhonný člověk nachází ve společnosti galerky, zrovna když přijde šťára. Pak může spadnout s gaunery do jednoho pytle. Tak nějak teď vypadá postavení Ruska na mezinárodní scéně a je to vina právě ruské politické reprezentace. Je to ale také velká škoda. Z historického i kulturního hlediska by si Rusko i mnoho Rusů zasloužilo mnohem vybranější společnost.
Čtěte také:
Radek Palata: Bič v záloze nemůže škodit
The Independent: Britská pozice
Nebezpečí a naděje investování v Rusku
Autor je publicista
