Na Ukrajinu po půl roce znovu proudí ruský plyn. Ani Rusko zřejmě nechce před Vánoci hrotit ukrajinskou krizi do krajností. I Kreml už totiž musí více dbát na veřejné mínění. Technický průběh války na Ukrajině v předvánočním shonu mnoho Rusů zajímat nebude. Jenže už i čaj, věrný společník za tuhých ruských zim, je o pětinu dražší, o dárcích z dovozu ani nemluvě. Ruské slavnostní tabule budou oproti minulosti chudší o mnohé lahůdky.
Starší část populace určitě zavzpomíná na dobu před pádem komunismu, kdy se v krámech kupily jen haldy konzerv s olejovkami a pomalu nic víc. Jestli se něčeho ruští vládci obávají, pak právě podobných nálad veřejnosti. Ruská duše přehlédne skoro vše, ale když je hluboko do kapsy a život stojí za pendrek, bolí to. Přesvědčil se o tom i poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov, když jeho politika přestavby řešila všechno možné, ale sovětské hospodářství postavit na nohy nedokázala.
To byla hlavní příčina událostí mezi 19. a 21. srpnem 1991, kdy byl Gorbačov izolován na Krymu, sesazen a k moci se začaly drát konzervativní komunistické kádry. Do cesty se jim ale poprvé po desítkách let postavil lid v ulicích podporující demokraticky smýšlejícího Borise Jelcina. Během dvou nocí bylo po svazu i komunismu.
Dnešní prezident Vladimir Putin tehdy leštil svou kariéru u KGB, takže má tyto události jistě v dobré paměti. Proto ví, čeho je třeba se bát. Rostoucí obavy naznačuje i pondělní vyjádření náměstka ministerstva zahraničí Rjabova, že skutečným cílem západních sankcí je vyvolat v Rusku převrat. Cíl to přitom jistě nebude, tak daleko západní ambice nesahají. Ale důsledek? To už je věc schopností ruského vedení. To zjevně svírá narůstající paranoia.
Evropská energetika potřebuje investice i ruské suroviny
Zjevné je, že Evropská unie, jejíž politiku Východního partnerství považuje Kreml za hlavní pramen zla a nespravedlnosti, se do budoucna bude muset obejít bez značné části energetických zdrojů z Ruska. Naznačují to ruské kontrakty s asijskými velmocemi i detailní opatření plynárenského státního gigantu Gazprom, který kromě zrušení plynovodu South Stream oznámil také úmysl neobnovovat stárnoucí infrastrukturu na Ukrajině, a tím do budoucna ukončit její roli tranzitní země.
To přináší unii nemalé finanční i politické náklady a ztráty. Evropská energetika potřebuje investice jako sůl, což Rusko moc dobře ví a s radostí Západu přitíží. Je proto otázkou, zda v unii děláme skutečně to, co bychom po zralé úvaze dělat měli. Nechtěli jsme přijmout do svých řad Turecko, a tak z této brány do muslimského světa Rusko nyní obratem vytváří nový ventil na plynovodech do značné části Evropy. Evropa teď bude na Turcích a dalších muslimských zemích závislejší, než si kdy přála být, což vzhledem k situaci v muslimském světě jednomu na klidu nepřidá.
Měli bychom si sebekriticky přiznat, že projekt Východního partnerství v současné podobě mnohem méně problémů řeší než přináší. Byl špatně připraven i předjednán a z diplomatického hlediska jde o naprosté selhání. Je třeba začít chyby napravovat.
Autor je publicista
Čtěte také:
Gazprom se přestane starat o plynové potrubí v Evropě
Ukrajinské domácnosti zaplatí za plyn až pětinásobek
Rusko po šesti měsících obnovilo dodávky plynu na Ukrajinu
Kdo odvrátí bankrot Ukrajiny? Jaceňuk chce oslovit zahraniční dárce
