Kauza Edwarda Snowdena, zběhlého agenta americké elektronické špionáže, začíná dělat nepořádek na široké frontě mezinárodních vztahů. Rozmývá kdysi pevně narýsované spojenecké vazby, vzbuzuje podezíravost mezi někdejšími partnery a komplikuje Spojeným státům spolupráci i se zeměmi, které sice do americké aliance nenáleží, ale měly by s mocností číslo jedna kooperovat v oblastech společných globálních zájmů.
Nejde ale jen o problém odhalení rozsahu americké elektronické špionáže, jak jej světové veřejnosti představil Snowden. Řada jiných okolností naznačuje, že tato kauza je jedním z projevů širší eroze někdejší bipolarity či unipolarity světového uspořádání. To se pomalu mění v multipolární. Takové se přirozeně vyznačuje především nižší stabilitou v mezinárodních vztazích.
Týká se to dokonce už i vztahů v rámci NATO, které v současnosti například kroutí hlavou nad úmyslem členského Turecka zakoupit čínské systémy protiraketové obrany, které s těmi aliančními nejsou nijak kompatibilní. Mnohé generály v Bruselu musely pobouřit i doživotí tresty pro jejich turecké kolegy za údajné snahy svrhnout islamistickou vládu premiéra Erdogana.
Události se ale rozbíhají nejen v poměrně vzdáleném Turecku, ale i za našimi západními humny. Kauza Snowden, potažmo otázka vztahů s USA, tam nyní vyvolává pobouřené reakce veřejnosti i podnikatelské sféry, ale stala se také jedním z hlavních témat rychle se blížících zářijových voleb. I proto zřejmě Německo podle sdělení svého ministra zahraničí Guida Westerwelleho vypovědělo USA a Velké Británii dohodu, na jejímž základě mohly služby těchto zemí legálně provádět odposlechy na německém území.
Neklidní generálové
Letité kořeny
Mělo by nás zajímat, zda jde o německý krok k demontáži poválečného uspořádání mezinárodních vztahů. Na povrchu však lze spíše najít souvislost se snahou kontinentální Evropy o hlubší integraci v rámci Evropské unie a zvýšení její autonomie v rámci mezinárodního společenství. Tuto iniciativu představil loni v komentáři pro International Herald Tribune právě Westerwelle spolu se svým polským kolegou Radkem Sikorským.
Westerwelle vypovězení dohod vysvětlil jako „nezbytný a odpovídající důsledek současné debaty o ochraně osobního soukromí“. Následovalo oznámení hlavních německých provozovatelů internetových sítí, že přecházejí k šifrované komunikaci. O právu na soukromí v elektronických komunikacích se ale horlivě debatovalo už dávno před tím, než se vynořil Snowden.
Klíčové okamžiky se odehrály už v roce 2007, kdy Bushova administrativa právě počátkem srpna ztěžka, ale přece prosadila v Kongresu zákony, které umožnily americké špionáži sledovat telefonické konverzace a elektronickou poštu směřovanou přes USA, aniž by k tomu potřebovala souhlas soudu. Podobná legislativa rozšiřující sledování elektronických komunikací prošla bezprostředně poté po ostré a intenzivní debatě také německým parlamentem.
Globální standard
Reakce Němců na Snowdenova odhalení ale ukazují, jak citlivě otázku svého soukromí nadále vnímají, což dokresluje i vypovězení zmíněných dohod pocházejících z dob studené války. Kancléřka Angela Merkelová, kterou koncem září čeká boj o třetí funkční období, vyzdvihla hlavní zásadu, totiž že „na území Německa platí německé zákony“. Tím jasně naznačila, kam se debata nad otázkou ochrany soukromí odvíjí – k národnímu charakteru ochrany soukromí, nikoli k nějakému globálními standardu pod značkou „Made in USA“.
Autor je publicista
Čtěte také:
Snowden donutil šifrovaný e-mail k přerušení provozu
Z whistleblowera strážce soukromí? Snowden má chránit data ruských občanů
