Nad západní Evropou se roztočilo nové kolo špionománie poháněné informacemi od zběha z americké špionáže Edwarda Snowdena. Především německý, francouzský a španělský tisk nešetřil obviněními americké Národní bezpečnostní agentury, že zneužívá masově rozšířené elektronické komunikace ke špionáži a nevyhýbá se ani zahraničním občanům a politikům včetně spojeneckých mocností.
Pokud je to pravda, nelze se divit znechucení Angely Merkelové, kterou měly elektronické uši americké špionáže údajně provázet celou její kancléřskou kariérou. Jak uvádí její blízké okolí, cítí se tím zrazena a bere si to osobně už kvůli vzpomínkám na metody špiclů v době NDR a její Stasi.
Merkelová ale v síti americké špionáže neuvízla sama. Mělo by se v ní údajně mrskat dalších 35 významných světových politiků včetně vůdců Brazílie a Mexika.
Gentlemanská dohoda
Co dodat. Snad jen, že práce tajných služeb zůstává ze své podstaty tajná, a proto je vždy třeba brát informace o ní rezervovaně. Pokud se tedy nyní, podobně jako v době prvních letních Snowdenových průsaků, spěšně vydaly za oceán evropské delegace politiků a tajných služeb, určitě se nebudou vracet s výpisy o činnosti NSA.
Žádat něco takového nemá smysl, protože i kdyby to existovalo, nelze tomu důvěřovat. Ani šikovat světové veřejné mínění k podpoře apelu na Američany, že něco takového se přece nedělá, natož mezi přáteli, nemá valnou cenu.
Jedinou cestou, jak něčemu podobnému zamezit, je prevence, což poradí i kancléřce Merkelové každý expert na činnost tajných služeb. Personální a bezpečnostní šéf německé kancléřky Ronald Pofalla sice po konzultacích s Washingtonem oznámil dosažení gentlemanské dohody o vzájemném respektování soukromí, jejíž sepsání se očekává počátkem příštího roku. Ale americká špionáž podle mínění odborníků ve svém úsilí stejně polevovat nebude.
Architekt v důchodu
Po Novém roce sice odchází do výslužby architekt americké elektronické špionáže generál Keith Alexander, ale informace ze zdrojů, které vybudoval, zůstávají nenahraditelnými. Agenti prostě mají sbírat informace a najdou si cestu vždy, zvláště když půjde o způsob efektivní.
Hloupý je ten, kdo tuto cestu usnadňuje. To, jak se ukazuje, nejsou jen státní představitelé se svými nešifrovanými mobilními hovory a elektronickou komunikací, ale také stamiliony lidí po celém světě užívající mobilní telefony a internet, aniž by si uvědomovali, co do otevřeného elektronického světa všechno sdělují. Zranitelnými se tím nestáváme zdaleka jen vůči svévoli států a jejich špionů, ale zejména vůči světu zločinu.
Snowdenovské vlny špionománie by tedy neměli využívat jen představitelé států k obhajobě svého práva na soukromí a bezpečné elektronické komunikace, ale také jejich občané. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Je přece spousta uživatelů, kteří o nějakém šifrování nemají ani ponětí, a stát je přitom nechává zcela na holičkách.
Od Angely po nejslabší
Vzhledem k tomu, že příslušné bezpečnostní normy neexistují, nemají ani státy vůči svým občanům v tomto smyslu zdaleka čisté svědomí. A úplně stejné je to pak i v širším měřítku mezinárodních vztahů. Je zřejmé, že nová snowdenovská kampaň si klade za hlavní cíl ovlivnit veřejné mínění.
Bylo by proto logické a potěšující, kdyby tato šaráda vyústila například v nastolení určitých standardů bezpečnosti elektronických komunikací. Takových, které by poskytly základní ochranu nejen Angele Merkelové, ale i těm posledním a nejslabším.
Autor je publicista
Čtěte také:
Němci proberou se Snowdenem americké špehování, Kreml nic nenamítá
