V posledních týdnech americký prezident Barack Obama pronesl na domácí i světové scéně několik zásadních projevů k zahraniční politice. Jejich formulace i tón jistě mnohé překvapily. Obama dosud přenechával iniciativu na diplomatickém poli spíše členům své administrativy. Nyní tu máme Obamu rozhodného, se stanovisky a postoji jednoznačnými. Z projevů vyplývá, že Spojené státy hodlají za posílené spolupráce řady partnerů upevnit své vůdčí postavení na světové mocenské scéně.
Zásadním důvodem obnovení tohoto úsilí se zdá být příliš mnoho varovných příkladů z poslední doby, které ukazují nestabilitu multipolárního uspořádání světa. Rozvíjejí se konflikty v zónách prolínání mocenských zájmů, index demokratičnosti řady zemí klesá.
Četnost a rozsah opatření oznámených Obamou za pouhé dva týdny nemají od dob představení strategie preventivních válek Georgem Bushem mladším v roce 2002 obdoby. Předminulou středu v projevu k absolventům vojenské akademie ve West Pointu rozvinul Obama strategii multilateralismu, když oznámil pětimiliardový program partnerství v boji proti terorismu, jenž se soustřeďuje především na problémové regiony afrického Sahelu a Blízkého východu.
Následující úterý ve Varšavě Obama potvrdil obnovení aktivního vojenského působení Spojených států v Evropě, kde hodlá vynaložit na posílení obranných schopností nováčků v NATO a účastníků partnerských programů ve střední a východní Evropě miliardu dolarů. Toto úsilí rozšiřuje obranné schopnosti partnerských a spojeneckých zemí za co nejširší účasti vlastních, nikoli amerických sil, mimo jiné formou společných cvičení.
Tato strategie přirozeně reaguje na posuny mocenské rovnováhy v globálním měřítku. Z toho důvodu hodlají podle Obamy Spojené státy přistupovat k vlastním vojenským akcím pouze při ohrožení „ústředních zájmů“ nebo v reakci na přímou hrozbu, například teroristického útoku. Přednost má mít širší škála řešení a zapojení nadnárodních institucí.
Co z toho plyne pro nás? Pokud velmoci vypadají ustaraně, je lépe nepřicházet s nějakými neotřelými nápady a spíše udržovat krok. To se projevilo i v čerstvě vyjádřeném pochopení české vlády, že se nelze věčně vézt v bezpečí aliančního vlaku se slevou na jízdném pro invalidy. České ozbrojené síly, které byly při úsporách jako první na ráně, by měly opět dostávat dost na to, aby se staly plně funkční složkou nejen naší, ale také alianční obrany.
Polsko, které si to uvědomilo již dříve i díky tragické zkušenosti novodobé Katyně při pádu letounu prezidenta Kaczyńského s celou generalitou u Smolenska před čtyřmi lety, si nyní od Obamy za přispívání k obraně NATO a hájení ideálů svobod vysloužilo pochvalu a záruku pevného spojenectví. Naše ambivalentní postoje však vytvářejí jen potíže, a to nejen nám.
Čtěte také:
Obama v Normandii hovořil s Putinem. Prý neformálně
Nezůstanete sami, vzkázal Obama lidem v postkomunistické Evropě
