Běsnění syrské občanské války nebere konce ani po třech letech a ani úsilí mezinárodní diplomacie dosud nepřineslo než drobné úspěchy.
Přesto zřejmě budoucnost označí mírová jednání o Sýrii probíhající nyní ve Švýcarsku za přelomová. Buď v dobrém, když se podaří nalézt způsob, jak mohou obě strany syrského konfliktu žít v míru, snad i v jedné zemi, anebo ve zlém a válka se protáhne až do hořkého konce a úplného vyčerpání. Pro zbývající obyvatele Sýrie, z nichž už dnes je polovina závislá na humanitární pomoci, chmurná vyhlídka.
Určitě i proto se po půlroce vyjednávání a odkladů znepřátelené strany syrské občanské války nakonec ve Švýcarsku sešly. Do Montreux se kvůli nim sjely čtyři desítky světových ministrů zahraničí, ale Syřany to neobměkčilo. Postoje i hlavy mají tvrdé jak berani. Podle zahraničních diplomatů bylo nejobtížnější Syřany vůbec udržet při nějakém dialogu a bylo třeba se připravit na každodenní hysterické epizody.
Závislost na vnější pomoci
Znepřátelené strany by snad mohla vést k rozumu jejich závislost na vnější pomoci. Zvláště když se začíná zdát, že rozhodující mocnosti, které si v syrském ohni hřejí svá želízka, naznačují ochotu k inkluzivnímu politickému řešení. Hovoří o něm Rusko i Arabové, ba i íránský prezident, ač ne zrovna demokrat, horuje za svobodné rozhodování Syřanů.
Inkluzivní politické řešení sice z definice má zahrnovat vše nebo všechny, ale nevylučuje ani určité podmínky. Nelze jej proto volně zaměňovat s ideálem plurality či demokracie. Přesto je to varianta asi nejbližší demokratickému kompromisu.
Inkluzivní charakter přechodné správy Sýrie, o nějž nyní diplomaté v Ženevě usilují, by zřejmě směřoval k řešení po libanonském vzoru. Tato země po roce 1975 za podobné situace také upadla do pekla občanské války. Ovšem nekončící politické krize v Libanonu, kde se nejvyšší státní funkce kmotrovsky přidělují vybraným frakcím, by měly nabádat k hlubšímu zamyšlení nad osudem Sýrie, když už se taková příležitost nabízí.
Soužití kultur přímo před nosem
Jestliže Syřané nakonec do Švýcarska přijeli, a zřejmě ne naposledy, mají příklad soužití různých kultur v demokracii přímo před nosem. Funguje tu, podobně jako v dalších menších evropských zemích, politický systém takzvané konsociační demokracie. Ten se vyznačuje rovněž širokou inkluzivností s velkým respektem k právům menšin. Dochází tu k vytváření širokých koalic, právem veta by přinejmenším v teorii měly disponovat všechny menšiny.
Přejme si, aby krásy zimního Švýcarska přivedly Syřany na jiné myšlenky. Demokracie, o niž syrská opozice usiluje, může mít mnoho podob. Každá je lepší než válka.
Znepřátelené strany v Sýrii však k sobě nejdříve musejí znovu najít cestu. To s ohledem na prožité válečné hrůzy nutně nějakou dobu potrvá.
Čtěte také:
Syrská vláda a opozice poprvé jednají tváří v tvář
Sýrie prý udržuje v chodu armádu díky dovozu ropy z Iráku a Íránu
