Radek Palata: Turků se Evropa nemusí bát

Větší zapojení Turecka do řešení evropské migrační krize se jeví jako dobrý nápad. K tanci je ovšem třeba dvou a je jen na Turecku, zda evropské volání vyslyší. Zatím to vypadá nadějně, jak ukázala jednání Angely Merkelové v Istanbulu, kde seznamovala Turky s akčním plánem EU. Větší turecká ochota bránit migrantům v průchodu do Evropy ale bude zcela jistě něco stát. A to nejen ve smyslu finančním, ale také politickém.

Pokud jde o peníze, unie zatím nabídla tři miliardy eur, které by měly vylepšit péči o syrské uprchlíky, jichž jsou v Turecku už více než dva miliony. To rozhodně nelze považovat za unijní marnotratnost, ani kdyby částka po jednáních ještě narostla, což Turci chtějí.

Podmínky v uprchlických táborech se během čtvrtého roku syrské občanské války jistě nezlepšují, což Evropa pociťuje ve zvýšeném přílivu migrantů. Ti se prostě snaží hledat místo k normálnímu životu, ve který už ve své válkou zdevastované zemi přestávají doufat.

Pokud Evropa hodlá investovat peníze v konfliktních oblastech Blízkého východu, pak ve snaze těmto lidem naději na normální život vrátit. To se nemusí týkat jen Sýrie, ale v brzké době třeba také Libye, jestliže tam mírový proces dobře dopadne.

Přirozený partner

V případě podobných snah v Sýrii je Turecko pro EU zcela přirozeným partnerem. Otázkou je, proč se o tom tak hlasitě hovoří až nyní. Patrně to souvisí se změnou očekávání budoucího vývoje syrského konfliktu, který se zdá o něco více mířit alespoň k nějakému rozuzlení. Jestliže se skutečně o kousek přiblížila vyhlídka rozsáhlé poválečné obnovy Sýrie, která nabídne velké podnikatelské příležitosti, pak bude Turecko určitě zajímavým a potřebným partnerem.

A totéž platí o Iráku. Právě s těmito zeměmi měla Ankara vždy velmi rozsáhlé hospodářské vztahy. A totéž se ostatně týká Íránu, kde začíná proces rušení dlouholetých hospodářských sankcí. Podobná očekávání také v očích řady unijních zemí zvyšují atraktivitu přístupových rozhovorů Ankary s Bruselem.

A to i v očích Německa, které dosud patřilo spíše k rozhodnějším obráncům čistě křesťanského charakteru EU. Dosavadní zmrazování přístupových rozhovorů unie s Tureckem mělo obvykle spíše politické než jakékoli jiné důvody.

Ale ani po třinácti letech od nástupu islamistické strany AKP k moci nejsme v Turecku svědky žádné „íránizace“, jíž se mnozí dříve obávali. Vidíme naopak postupné přibližování Turecka unijním standardům v hospodářské i právní sféře bez ohledu na jeho vnitřní spory o mimořádné postavení armády a vojáků ve společnosti.

Pokud tedy unie nabízí Turecku za užší spolupráci v řešení migrační krize kromě peněz také návrat k intenzivnějším přístupovým rozhovorům, není třeba si s tím dělat těžkou hlavu. Neznamená to ostatně ani to, že by se o připojení Turecka k unii rozhodovalo dnes nebo zítra. Na druhé straně problémy spojené s migrační krizí je třeba řešit dnes i zítra.

Autor je publicista

Čtěte také:

Dron sestřelený naší armádou vyrobili Rusové, tvrdí Ankara¨

Za zastavení migrace urychlíme přístupová jednání, slíbila Turkům Merkelová