Přátelství Ukrajiny lze získat za peníze. Takový je alespoň silný dojem ze současného vývoje vztahů mezi Kyjevem, Bruselem, Moskvou a Pekingem. Tento postoj Ukrajiny plyne z potíží, ve kterých se nyní nachází, ale také ze sebevědomí založeného na pocitu vlastní důležitosti a z pragmatičnosti dané neblahými zkušenostmi z historie.
Evropská unie po fiasku projektu Východního partnerství, v jehož rámci vláda prezidenta Viktora Janukovyče nakonec odmítla podepsat dohody o přidružení, další jednání s Kyjevem odmítá. I když přirozeně a z vlastního zájmu nechává tuto otázku nadále otevřenou.
Ostatně celý projekt Východního partnerství byl špatně načasován. Unie kritizuje Janukovyčův režim za nedemokratické způsoby, ale zároveň je ochotna mu nasadit evropskou svatozář. Kdyby ji byl získal, jeho mnohem prozápadnějším domácím oponentům by se proti současné hlavně státu v příštích prezidentských volbách mnohem hůř bojovalo.
Odpískáním integračního procesu s Ukrajinou tedy unie nakonec udělala dobře. Už s ohledem na statisíce Ukrajinců, které v ulicích Kyjeva demonstrovaly za Janukovyčův pád. Bohužel ani jim špatné načasování této politické krize moc nepomáhá. Nastupující zima a svátky působí, že davy proevropských demonstrací řídnou. Co jiného než morální podporu mohou země EU svým ukrajinským stoupencům nabídnout? V první řadě se mohou stranit styků s prezidentem Janukovyčem a představiteli jeho vlády. Alespoň prozatím, nejlépe do příštích voleb, které mohou být jediným skutečným plebiscitem o orientaci Ukrajiny. Ostatně kdyby hrál prezident Janukovyč fér, vyhlásil by plebiscit sám.
Janukovyč však dal svými cestami do Pekingu a Moskvy bezprostředně po odmítnutí podpisu asociačních dohod najevo, že o názory Bruselu nestojí. Z toho, komu a čemu dal přednost, by nám v unii měl běhat mráz po zádech.
Místo Evropy čínská kolonizace
Strategicky choulostivou oblast Krymského poloostrova blízkého citlivému Azovu a povodí Volhy prezident Janukovyč de facto otevřel čínské kolonizaci. Číňané tu díky prezidentovým dohodám z Pekingu masivně investují do obchodních a výrobních center. Od konce příštího roku se začne v západokrymské pobřežní Jevpatoriji budovat nový hlubokovodní přístav, který velkým námořním plavidlům podstatně zkrátí cestu mezi Evropou a Asií a umožní jim vyhnout se Gibraltaru. Modernizovat se za čínské peníze má i rybářský přístav v Sevastopolu, v obou případech je doplňují průmyslové zóny.V další fázi se na Krymu počítá s letištěm, rafinací ropy a zkapalňováním plynu a také s výukovými centry.
Sečteno a podtrženo, už z čínské ochoty k tak vysokým investicím je patrné, že ve výsledku má touto branou mnohem více evropských zdrojů odtékat, než jí přitékat. Za takové situace se nelze divit, že prezident Janukovyč následně uspěl v Moskvě se svými požadavky na hotovost a třetinovou slevu na zemní plyn. Ruských patnáct miliard dolarů odvrátí bezprostřední hrozbu bankrotu státu, jímž Ukrajině hrozí mezinárodní věřitelé.
Z toho všeho je patrné, že Ukrajina svým způsobem navazuje na své historické postavení dominantní hospodářské a obchodní mocnosti mezi Černým mořem a Baltem. To jí sice v minulosti přinášelo slávu i bohatství, ale také zkázu. Až dostatečně zbohatne, možná se znovu projeví ambice a obavy blízkého i vzdáleného okolí, kvůli nimž mizel ukrajinský národ z mapy Evropy i na dlouhá staletí.
Janukovyčově pragmatismu se nelze zas tak moc divit. Užívá života, dokud to jde a mnozí Ukrajinci budou souhlasit. Příští volby ukáží, kolik jich skutečně to je. Měly by ale proběhnout co nejdříve, protože za rok za dva už nebude tak lehké cokoli měnit.
Čtěte více:
