Parlamentní volby rozdělily Ukrajinu jako nikdy dříve. Východ země, tradiční bašta prezidenta Viktora Janukovyče a jeho Strany regionů, volil zcela jinak než západ v čele s Kyjevem. Zemi vládnou lidé, jimž je hlavní město cizí. Kyjevané odevzdali tři čtvrtiny hlasů opozici. Také volební účast byla na západě výrazně vyšší – zhruba 65 procent proti 50 na východě.
Ze západu také vzešla podpora nacionalistické strany Svoboda, jež poprvé zasedne v parlamentu. To vše dohromady zjevně ukazuje, že národně (nejen nacionalisticky) smýšlející Ukrajinci odmítají Janukovyčovo nadbíhání Rusku nebo Číně a odsuzují politický teror, jejž rozpoutal proti svým oponentům.
Dlouhé sčítání
Strana regionů se již během povolební noci dožadovala uznání vítězství, i když ani předběžné celkové součty výsledků nebyla volební komise schopna předložit ještě řadu dnů. Povolební ráno vypadalo pro opozici velmi kalně. S prvními součty desetiny hlasů Janukovyčovy regiony cválaly vpřed s téměř čtyřiceti procenty, doprovázeny komunisty s necelými šestnácti. To se na hony vzdalovalo průzkumům renomovaných agentur u volebních místností, čímž vznikla první podezření.
Nakonec se sice ukázalo, že v zájmu propagandy se zprvu zveřejňovaly hlavně součty z východních oblastí, ale jak je doplňoval západ, sčítání se začínalo nesnesitelně protahovat, což opět naznačovalo snahy výsledek zmanipulovat. Zprvu příznivá vyjádření mezinárodních volebních pozorovatelů se záhy obracela v opačné názory. Skoro jako někde v odlehlých koutech Afriky, teprve v pátek se veřejnost dočkala alespoň téměř konečného součtu v poměrném hlasování podle stranických kandidátek. Sečteno bylo 99,8 procenta hlasů. Strana regionů klesla na pouhých 30 procent.
Druhá oranžová
Velká mela se ale mezitím strhla kolem výsledků přímého většinového hlasování v jednomandátových obvodech pro kandidáty, jimž byla vyhrazena polovina parlamentních křesel, patrně jako pojistka jeho ovládnutí prezidentem Janukovyčem.
Při těchto volbách totiž zjevně docházelo k největším machinacím, které byly zřejmě hlavní příčinou toho, že opozice během víkendu vyzvala mezinárodní společenství k sankcím vůči manipulátorům voleb od prezidenta po ministra vnitra, a nakonec i k odmítnutí volebního výsledku jako celku.
Čtěte také:
Ukrajinská opozice protestuje proti údajné volební manipulaci
Osud Ukrajiny zůstává v rukou prezidenta Viktora Janukovyče
Ukrajinské volby: pohanka, puberťáci a beznaděj
V pondělí několik tisíc stoupenců opozice zahájilo u sídla volební komise protestní mítink. Zdá se, že tato akce má potenciál vyústit v druhou verzi prodemokratické oranžové revoluce. S většinou několika desítek nezávislých kandidátů z jednomandátových obvodů a s podporou komunistů, která není vždy bezmezná, by prezident Janukovyč se Stranou regionů podle dosavadních výsledků volby těsně vyhrál. Bylo by to však něco platné, pokud by měla být polovina parlamentu na protest prázdná?
Opozice s bojkotem voleb zatím váhá. Ukrajinu by totiž otevřená válka opozice s režimem posouvala spíše do pozice Běloruska a už ani lavírování prezidenta Janukovyče mezi Bruselem a Moskvou by nebylo nic platné. Muselo by se jasně rozhodnout, kdo s koho.
Ustoupí Janukovyč?
Místo tvrdého souboje, jenž by možná vyhovoval nátuře boxera Klička, by ale bylo lepší dospět ke kompromisu. Janukovyč by měl ustoupit od sporné většinové volby v jednomandátových obvodech a rozdat křesla v parlamentu podle poměrného zastoupení. Prezidenta by se to nedotklo, z jeho mandátu zbývá ještě spousta času.
Autor je publicista
