Světová obchodní organizace dospěla po předlouhé době, málem po dvaceti letech, k další shodě na rozšíření liberalizace obchodní výměny a hospodářských politik napříč zeměkoulí. Nejde zatím o celkovou reformu WTO. To je proces zahájený na známém jednání v katarském Dauhá, který probíhá za neustálých větších či menších kolapsů už od roku 2001.
Výsledek posledního setkání 159 členských zemí, které skončilo v sobotu na ostrově Bali, se přesto považuje za důležitý právě proto, že se alespoň v některých oblastech konsenzus nalézt podařilo.
Vlády a výjimky
Jednání na půdě WTO jsou totiž tradičně velmi komplikovaná. Z prostého důvodu: závěry vyžadují souhlas všech. Proto ani osud současného takzvaného „balíčku z Bali“ není ještě zdaleka jistý a odhaduje se, že proces ratifikace všemi členskými zeměmi potrvá nejméně dva roky.
Balíček z Bali představuje zatím jen omezené závazky přijetí opatření, která mají zpružnit celní procedury. Kýženým efektem má být zkrácení prostojů zboží na hranicích. Odbourávání celních bariér má také zlepšit obchodní podmínky pro méně vyspělé země. Ovšem v zemědělství, pro tyto země často klíčovém, snahy o celkovou liberalizaci hospodářských politik narážely na obtížné překážky. Vlády prostě trvaly na tom, že musejí primárně zajistit dostatek potravin pro své vlastní populace.
Především Indie se svým rozsáhlým programem dotací základních potravin pro chudší populaci, jež je v zemi velmi početná, tvrdě narážela na tržní dogmata WTO. Nakonec obdržela výjimku. Tržní principy tedy musely ustoupit stranou. Zablokováním dohody hrozila také Kuba podporovaná frontou levicových latinskoamerických zemí, když žádala zrušení amerického obchodního embarga. Jeho uvalení však má spíše politické než hospodářské důvody, a tak kompromis na Bali může naznačovat, že slova Obamovy administrativy o vůli ke zlepšení vztahů s Havanou by se mohla začít proměňovat v činy.
Nejen trh
Z toho všeho je patrné, že samotné tržní puritánství WTO není vždy univerzálním lékem a že jeho nezbytné korekce vyvolávají otázky nejen nad dalším rozvojem této organizace, ale také nad smysluplností rozšiřování jejích aktivit a vůbec principů, jimiž se řídí. Lze tedy podle mustru WTO dosáhnout nějakého hospodářského modelu ušitého na míru celému světu? Patrně ne.
Před dvaceti lety se svět shodl, že odbourání celních tarifů prospěje rozvoji světové ekonomiky. Celní politika ale není jediným faktorem ovlivňujícím podobu světového obchodu. Máme tu standardy kvality, technické normy a také vůli politiků a občanů jednotlivých zemí. To vše může mít na rozvoj obchodu a podnikání zásadní vliv stejně jako místní poměry dané přírodními podmínkami, kulturním a historickým vývojem společností.
Jen krůček
Nesoulad takových faktorů s procesy globální unifikace se v poslední době projevuje snahami o vytváření různých regionálních hospodářských uskupení. Ať už ve východní a jihovýchodní Asii, napříč Tichým a Atlantským oceánem, ale i v rámci zemí blízkých politicky či stupněm rozvoje, jako jsou BRICS.
Na půdě menších skupin se společný zájem zjevně hledá snáze než v rámci globálních byrokratických uskupení, jakým je WTO. Pokud tedy má mít nějaká reforma globálního obchodu naději na úspěch, měla by zahrnovat jen jednoduché a základní, obecně přijatelné principy. Ovšem taková dohoda tu existuje už zmíněných dvacet let. Bali je jen krůčkem k něčemu dalšímu. Pokud vůbec.
Autor je publicista
Čtěte také:
Světová obchodní organizece se dohodla. Pomůže nejchudším zemím
