Položme si otázku: O čem svědčí odsouzení tří set tureckých důstojníků k těžkým trestům vězení za údajnou přípravu svržení islamistické vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) při jejím nástupu k moci před deseti lety? Odpověď je prostá. Turecko ztrácí evropský sekulární charakter implantovaný Atatürkovou republikou.
Ani jako celek nesvědčí první dekáda vlády islámsky orientovaných politiků o ničem jiném. Zkrátka, jak praví neměnná geografie, Evropa končí na okraji bosporských mostů do Istanbulu. Na druhém konci začíná Asie.
Jižní hráz
Turecko sloužilo v době studené války Severoatlantické alianci jako jižní hráz proti šíření komunismu. Jeho hranice patřily k nejmilitarizovanějším na světě a z mohutnosti tureckých ozbrojených sil vyplývalo také tamní privilegované postavení vojáků. V rámci těsného spojenectví s demokratickým Západem se také turečtí generálové nerozpakovali občas korigovat politický kurz země vojenskými převraty. Vždy ovšem v zájmu západního modelu demokracie.
Volná politická soutěž nakonec islámsky orientovaným politikům umožnila, aby se v Turecku během devadesátých let etablovali jako rozhodující politická síla. Marné byly pokusy sekulárně a prozápadně orientovaných oponentů vyloučit islamisty soudní cestou z politické scény. Nakonec se pod vlajkou AKP v listopadu 2002 chopili moci.
Islámská podnož
Od té doby postupně přizpůsobují Turecko obrazu svému. Ničím jiným nebyla ani čtyři roky trvající kauza Ergenekon (Perlík) odhalující údajnou spikleneckou síť nacionalistů a ochránců sekularismu, jejichž jádro se nacházelo v ozbrojených silách.
Kauza se zjevně nabalovala jako sněhová koule s tím, jak vláda islamistů pevněji svírala moc. AKP ovládla i úřad prezidenta, jemuž nakonec zjevně na protest proti monstrprocesu v srpnu 2011 předalo své rezignace celé vrchní velení armády.
Tak rozsáhlá diskreditace ozbrojených sil a čistka v důstojnickém sboru naznačuje, že islamisté chystají v Turecku něco velkého. Tím nemůže být nic jiného než změna ústavy. Lze jen doufat, že s ní Turecko neztratí alespoň demokratické hodnoty. Dosud si totiž islám s demokracií valně nerozuměl.
Pokud se Turecko promění v prezidentskou republiku francouzského typu, jak vyplývá z nedělního průběhu sjezdu AKP, pak v jejím čele po přímých prezidentských volbách plánovaných na rok 2014 nejspíš stane dosavadní premiér Erdogan. O jeho povaze svědčí, že na sjezdu hřímal z tribuny přes dvě hodiny a zdálo se, že by to vydržel třeba celý den. A také by vydržel v čele země ze všech vůdců turecké republiky nejdéle, pokud by po třetím, dle ústavy posledním možném, premiérském mandátu v řadě přijal funkci prezidenta.
Čtěte také:
Sociální síť pro muslimy Salamworld bude ctít islám
V Německu otevře první islámská banka. Značka: úroky zakázány!
Přední světové firmy cílí na muslimské zákazníky
Před mnoha hosty sjezdu z okolního islámského světa včetně Chálida Mišala, zavilého palestinského nepřítele Izraele, Erdogan zdůrazňoval potřebu demokracie a tolerance v Turecku. Jde mu tedy zjevně o roubování ušlechtilostí demokracie na islámskou podnož, již v Turecku tak úzkostlivě pěstuje.
Genialita a okolnosti
Reorientace Turecka k Orientu ovšem zemi alespoň z hospodářského hlediska svědčí. Z toho čerpá svou politickou sílu také AKP. K tomu, že se během dekády její vlády více než ztrojnásobil turecký HDP na hlavu, však nepřispěla její genialita. Spíše šlo o souhru okolností: otevření postsovětské střední Asie a Kavkazu či pád hospodářských sankcí vůči Iráku.
Autor je publicista
